Co nevíme o drogách a měli by jsme vědět...

Opiáty   Konopné drogy   Halucinogeny   Stimulanty   Těkavé látky  Léky  Prevence   Příznaky závislosti   Právo ČR   Právo Evropa   Slang   Testy

PŘEHLED NÁVYKOVÝCH A PSYCHOTROPNÍCH LÁTEK

1/OPIÁTY

Do této skupiny drog se řadí heroin, braun, opium, morfin, kodein a metadon. Jedná se o alkaloidy získávané ze surového opia.

FORMA: Heroin je jinak nazýván háčko, herák, hero nebo White lady. Vyskytuje se ve formě bílého prášku, jeho barva se ale mění podle kvality a tudíž množství příměsí až na hnědou. Surové opium je žlutozelená šťáva z nezralých makovic, která na vzduchu zasychá v hnědou hmotu. Braun (derivát kodeinu) je považován za českou náhradu heroinu. Jedná se o tekutinu nebo prášek hnědé barvy, která se nejčastěji aplikuje nitrožilně, méně rozšířeným způsobem je šňupání a kouření. Metadon je syntetický opiát, který byl původně používán jako analgetikum a antitussikum. V současnosti se ale využívá při léčbě závislostí na opiátech v rámci terciální prevence (viz Kapitola 3.).

ZPŮSOB UŽITÍ:Obvykle se aplikuje injekčně, dále šňupáním, kouřením nebo inhalováním.

ÚČINKY:Opiáty jsou užívány pro schopnost celkově zklidnit organismus. Intoxikovaný člověk se uklidní, uvolní a lehce se dokáže odpoutat od problémů běžného života. Tento stav může trvat až několik hodin.

RIZIKA, NÁSLEDKY BRANÍ: Velmi rychle vzniká závislost. Tělo si na tyto látky dokáže snadno zvyknout a k dosažení žádaných účinků potřebuje stále vyšší dávky, zvyšuje se tzv. tolerance. Jedinec po čase zjistí, že pouze pod vlivem drogy se cítí „normálně“. (viz podkapitola 2.6) Po odeznění jejích účinků se dostavují příznaky abstinenčního syndromu jako bolesti svalů a kloubů, pocení, průjem, zrychlený dech a tep, křeče ve svalech. Typickým příznakem závislosti na opiátech je ztráta chuti k jídlu a následná vyhublost.

HISTORIE: Opium užívají lidé po tisíce let buď jako lék se silnými protibolestivými účinky, nebo jako psychotropní drogu. Obsahuje celou řadu alkaloidů. Dva z nich, morfin a kodein, byly chemickou cestou izolovány a později z nich byly připraveny ještě účinnější deriváty – z kodeinu dikodid, dihydrokodeinon aj. a z morfinu diacetylmorfin neboli heroin. (Presl 1994, s.23)

Heroin byl původně předepisován jako lék proti kašli a došlo také k pokusům používat ho jako lék proti závislosti na morfinu. Toto využití se však ukázalo jako scestné, protože pacienti pouze přešli od jednoho opiátu k druhému. Nakonec se stal ilegální drogou. (Presl 1994, s.28)  U nás se heroin rozšířil až po roce 1989.

 zpět

2/KONOPÍ A JEHO PRODUKTY

Marihuana, hašiš, hašišový olej

HISTORIE: Tato jednoletá bylina pochází původně z Indie a doklady o jejím pěstování jsou více než 5 000 let staré. Pro obyvatelstvo východní Asie bylo nepostradatelné při náboženských a léčebných rituálech a dodnes je pěstováno také pro průmyslové účely i v Evropě. Podle obsahu pryskyřice a účinné látky THC (tetrahydrocannabinol) se rozlišují tři druhy: Cannabis indica (konopí indické), C. sativa (k. seté) a C. ruderalis (k. rumištní). Za nejsilnější z nich je považováno konopí indické.

FORMA: Marihuana (tráva, ganja, mantra, marjánka, kif atd.) jsou sušené listy a samičí palice, hašiš (charas, haš, čokoláda) je zaschlá a zformovaná pryskyřice taktéž z palic samičích rostlin.                                                  

ZPŮSOB UŽITÍ: Konopí se nejčastěji kouří (cigaretám se říká joint, špek, brčko atd.) nebo se z marihuany či hašišového oleje připravují různé nápoje, pečivo, moučníky, polévky apod. Nevýhodou konzumování konopí v jídle je, že nikdy nelze odhadnout správnou dávku.

Účinky této drogy vždy závisí na momentálním psychickém i fyzickém stavu jedince a také na kvalitě konopí, která se liší podle podmínek pěstování a následného zpracování rostliny. Obvykle se užívá pro dosažení pocitů euforie, smíchu a zvýraznění vnímání okolí. Může se ovšem stát, že jedinec vnímá spíše nepříjemné fyzické pocity jako sucho v ústech, dráždivý kašel a bušení srdce spojené s pocity úzkosti.

NÁSLEDKY: Při dlouhodobém užívání dochází ke snížení obranyschopnosti organismu, k poruchám menstruačního cyklu, ke snížení pohyblivosti spermií a následně ke snížení plodnosti, k poruchám krátkodobé paměti a soustředění.

Marihuana a hašiš jsou často označovány za přestupní drogu k tvrdým drogám. Je pravda, že většina pacientů v léčbě drogové závislosti uvádí, že jako první látku okusili konopí spolu s alkoholem a tabákem, ale tito uživatelé tvoří jen malé procento ze všech konzumentů konopí a proto nelze toto tvrzení považovat za všeobecně platné pravidlo. (Presl 1994, s.33-34)

zpět

3/HALUCINOGENY

LSD - tripy, houbičky (psilocybin), peyotl (mezkalin)

Do skupiny halucinogenních drog patří především LSD, psilocybin a trifenidil. Jedná se o látky přírodního i syntetického původu.

FORMA: V 90. letech se objevil LSD v mírnější podobě. Na trhu je k dostání v podobě barevných krystalků nebo malých papírků napuštěných účinnou látkou (tzv. tripy).

Z houbiček se konzumují sušené hlavičky nebo jejich vývar či výluh. Psilocybin je látka obsažená v houbách lysohlávkách a límcovkách. Nejznámější jsou lysohlávka mexická (Psilocybe mexicana) a límcovka kubánská (Stropharia cubensis). U nás se vyskytuje lysohlávka česká (P. bohemica).

ÚČINKY: Požití halucinogenů způsobuje změnu vnímání barev, prostoru, zvuků, okolních osob a věcí. Při účinku plných dávek LSD (v 60. letech se používal k medicínským pokusům – viz dále) dochází k izolaci od okolí a ponoření se do vnitřního prožitkového světa.

Množství psilocybinu se liší podle lokalit, kde se houby vyskytují. Tím pádem je obtížné odhadnout účinné množství. V menších dávkách vyvolává požití euforii, smích, pohodu a hovornost, větší množství může způsobit halucinace a deformace okolních předmětů.

NÁSLEDKY, RIZIKA: Jedním z rizik halucinogenů je tzv. flashback. Jedná se o stav, kdy dochází k prožitkům jako při intoxikaci, aniž by byla droga požita. Flashback může nastat i několik let po užití drogy a to nejen po halucinogenních látkách ale i po marihuaně a pervitinu.

HISTORIE: LSD (lysergamid) je derivát kyseliny lysergové, který objevil ve 40. letech švýcarský chemik Albert Hoffman. Vysokou popularitu zaznamenal zejména v 60. letech v USA (hnutí „hippies“), kdy experimenty s LSD ovlivňovaly hudbu i výtvarné umění. Původně se uvažovalo o terapeutickém využití této látky v psychiatrii, protože „po jistou dobu panoval názor, že možnost vyvolat modelovou psychózu podobnou schizofrenii může odhalit tajemství příčin tohoto onemocnění.“ (Presl 1994, s.39) Jak se ale ukázalo, její účinky jsou nevypočitatelné.“Šlo vlastně o kontrolované vyvolání psychotického stavu s možností jej díky neuroleptikům opět přerušit...Zde ale nastal střet se základním rizikem halucinogenních látek – nevyzpytatelností jejich efektu. Stejná dávka může totiž u stejného jedince vyvolat efekt zcela opačný. Prožitek se může změnit ve strašlivou noční můru plnou přízraků a vedoucí k návalům masivní úzkosti. Protože náhled reality je v těchto chvílích značně omezen či ztracen, mohou tyto prožitky vést k obranným reakcím – útěku či útoku. Při nich může dojít k sebepoškození či úmrtí nebo k agresivnímu jednání vůči okolí.“ (Presl 1994, s.41) 

Užívání lysohlávek a límcovek (tzv. houbiček) bylo rozšířeno zejména mezi Indiány severní a střední Ameriky, kteří je uctívali jako posvátné houby a jejich pojídání bylo součástí věšteckých a léčebných obřadů. Intoxikace jim umožňovala cestovat v čase, dosáhnout jiných úrovní existence, poznat nový svět, ve kterém sídlil bůh a přebývali mrtví, duchové a světci. (Schultes; Hofmann 1996)

Trifenidil (téčko) je lék používaný v psychiatrii. Omezuje nežádoucí účinky vysokých dávek neuroleptik. Při jeho cíleném předávkování nastává euforie a dostaví se zrakové halucinace.

zpět

4/TĚKAVÉ LÁTKY

Toluen, ředidla, rozpouštědla, plyn ze zapalovačů

ZPŮSOB UŽITÍ: K intoxikaci dochází vdechováním koncentrovaných par pod dekou nebo s hlavou v igelitovém sáčku. A z toho vyplývá nejvyšší rizikovost – je velmi těžké odhadnout správnou dávku a velmi často dojde k předávkování. Jedinec usne, nebo ztratí vědomí a dojde k zástavě dechu, ke komatu a smrti.

ÚČINKY: Čichání toluenu navozuje stav jakéhosi polospánku doprovázeného barevnými sny.

NÁSLEDKY: Těkavé látky těžce poškozují sliznice dýchacích cest, proces krvetvorby, játra a mozek. Výjimkou nejsou ani poruchy paměti. Jedinec se postupně izoluje od společnosti, stává se celkově otupělým a nervově labilním. Čichači užívající toluen kolem sebe šíří charakteristický pach , který je cítit i po deseti až dvanácti hodinách od intoxikace. (viz Příloha č.7)

 zpět

5/STIMULANTY

Pervitin, kokain, extáze (MDMA), crack

Mezi stimulanty řadíme pervitin, kokain, crack a MDMA (extáze). Stejně jako všechny následující skupiny drog patří mezi drogy tvrdé.

FORMA: Nejvíce rozšířenou drogou v České republice je pervitin jinak nazýván také perník, piko, peří, péčko, ice. Je zástupcem širší skupiny amfetaminových drog. Čistý produkt je roztok nebo bílý prášek, ale jeho barva se může lišit podle příměsí od žluté přes hnědou až po fialovou. Výchozí surovina je efedrin.

Kokain (koks, sníh, pudr) je přírodní droga, alkaloid obsažený v listech keře Erythroxylon coca, v současné době nepříliš rozšířená patrně kvůli vysoké ceně. Vyskytuje se v podobě různobarevných tablet nebo bílého prášku.

Crack je levnější podoba kokainu určená ke kouření. Díku této aplikaci jsou účinky rychlejší a silnější a stačí menší dávka. Prodává se v podobě bílých krystalků.

MDMA – extáze se nejčastěji užívá ve formě malých barevných tablet s vlisovaným obrázkem. V současnosti je nejvíce vyhledávanou drogou mezi účastníky různých tanečních parties (příznivci hudebních proudů techno a house apod.). Oblíbenost si získala díky schopnosti vyvolat pocit empatie, solidarity a pochopení. Tablety často obsahují různé příměsi jako např. pervitin, jehož přítomnost v droze pomáhá překonat únavu a umožní uživatelům tancovat několik hodin bez přestávky. Z toho logicky vyplývá i riziko užívání – člověk si neuvědomuje, že tělo potřebuje odpočinek a doplňovat tekutiny. Proto se nezřídka stává, že konzumenti extáze zkolabují kvůli přehřátí organismu, dehydrataci nebo vyčerpanosti.

ZPŮSOB UŽITÍ: Pervitin se aplikuje injekčně nebo se šňupá. Vyhledávají ho návštěvníci klubů, diskoték a tanečních parties.

Kokain se šňupe nebo aplikuje nitrožilně.

ÚČINKY: Po požití dochází k celkovému povzbuzení organismu, odstranění únavy, uvolnění zábran. Dostaví se pocit zvýšené psychické a fyzické výkonnosti a schopnost zvýšené empatie. Účinky a následky užívání kokainu  jsou podobné jako u pervitinu. Dochází k celkovému povzbuzení organismu. Jedinec snadno překoná psychickou i fyzickou zátěž, má dobrou náladu, je více aktivní a sebevědomý. Postupem času se však  rovněž může rozvinou toxická psychóza.

RIZIKA, NÁSLEDKY: Na druhou stranu ovšem dlouhodobější užívání stimulačních drog vede k zásadním proměnám psychiky. Dochází ke vzniku toxických psychóz, k tzv. stíhám. Postižený jedinec začne mít pocit, že ho ostatní sledují, pomlouvají a pronásledují. Jedná se o paranoidní či paranoidně-halucinatorní syndrom - vážnou duševní chorobu, která někdy končí pacientovou sebevraždou (Presl 1994, s.16). Doprovodným příznakem je pokles až ztráta chuti k jídlu, kterou doprovází výrazné hubnutí.

 Psychotropní efekt kokainu je poměrně krátký, 20-30 minut, proto se u skutečných závislostí jednotlivé dávky opakují i desetkrát až dvacetkrát denně.

 zpět

6/LÉKY

Na tlumení bolesti, uklidňující, povzbuzující, na spaní…

anxiolyticích (léky proti strachu a úzkosti) benzodiazepinového typu (Neurol, Xanax, Diazepam, Lexaurin, …)

 zpět

Příznaky škodlivého užívání a syndrom závislosti

   Pokud užívání alkoholu nebo jiné psychoaktivní látky nevede k trvalejším a vážnějším problémům, jedná se o akutní intoxikaci. V případě, že u jedince dochází k poškozování tělesného i duševního zdraví a jeho chování má nepříznivé sociální důsledky, hovoříme o škodlivém užívání.

   Jeho příznaky se různí podle toho, o kterou skupinu drog se jedná. Lze ale vymezit známky zneužívání, které mají obecnější charakter. Rodiče mohou nacházet drogy nebo pomůcky k jejich aplikaci jako např. injekční jehly a stříkačky, dýmky, papírky k ručnímu balení cigaret, obaly od léků, prázdné lahve od alkoholu apod. Dítě se přestane vídat s dosavadními kvalitními přáteli a izoluje se od normálních vrstevníků, příznačné bývá také vyhledávání starších kamarádů. Ztotožňuje se s drogovou kulturou, zastává se drog, snaží se pseudofilozoficky obhajovat jejich zneužívání. Zanedbává péči o svůj zevnějšek,  jeho vzhled se náhle zhorší. Příznačné bývá také zanedbávání školní docházky a zhoršení prospěchu, případně neomluvené hodiny či absence v práci. Změny nastanou i v chování. Typická je větší náladovost, podrážděnost a nervozita, obzvlášť v případě, když člověk drogu nemá, a tendence vymýšlet si a lhát. Může dojít ke ztrátě kvalitních zájmů a zálib. Zhorší se soustředění a paměť. (Nešpor; Csémy 1996)

   Syndrom závislosti je skupina fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si kdysi cenil více. (Nešpor; Csémy 1996, s.32) Aby mohla být tato diagnóza stanovena, musí v průběhu jednoho roku dojít u pacienta ke třem a více z následujících znaků závislosti:

   Bažení (craving) je silná touha nebo pocit puzení užívat látku, se kterou měla osoba dříve zkušenost.

Potíže v sebeovládání při užívání látky, ať už se jedná o začátek, ukončení nebo množství látky. Jedinec ztrácí kontrolu nad svým chováním. Nejčastějším důvodem bývá opakovaný pobyt v rizikovém prostředí, tzn. v místech, která má dotyčný spojená s návykovou látkou.

   Somatický (tělesný) odvykací stav (dříve nazýváno abstinenční příznaky) se dostaví po odeznění účinků aplikované látky. Pro tuto diagnózu musí být splněna následující kritéria: nedávné vysazení nebo redukce látky po opakovaném nebo dlouhodobém užívání; příznaky jsou v souladu se známými známkami odvykacího syndromu; příznaky nejsou vysvětlitelné tělesným onemocněním nezávislým na užívání látky a nejsou lépe vysvětlitelné jinou psychickou či behaviorální poruchou. (Nešpor 2000, s.20)

   Růst tolerance znamená, že k dosažení stejných účinků je třeba vyšších dávek látky. Může docházet také k poklesu tolerance a to především v důsledku předchozí abstinence, a u závislých na alkoholu v pokročilých stádiích rozvoje problému a také ve vyšším věku.

   Postupné zanedbávání jiných zájmů. Droga se postupně stane jediným cílem života. Člověk všechen čas věnuje získávání a užívání látky nebo ke zotavení z jejích účinků. (Nešpor 2000)

   Pokračování v užívání přes jasný důkaz škodlivých následků. Aby mohla být tato diagnóza stanovena, musí být pacient o škodlivých následcích (např. poškozování jater, toxické poškozování myšlení) informován.

   Na závěr této kapitoly připojuji článek z deníku Mladá fronta DNES. Jedná se o rozhovor s lékařem Henrichem Kalafou, který léčí notorické alkoholiky a narkomany v psychiatrické léčebně v Opavě a pracuje také v protialkoholní léčebně v Holčovicích. Za nejvíce nebezpečnou drogu považuje alkohol a cigarety (viz také Příloha č.5), zejména proto, že jsou legální a tudíž opomíjené: „Určitě ze všech drog a návykových látek v zemi vede alkohol a určitě jsme ve spotřebě piva, možná i alkoholu, na člověka na prvním místě z východního bloku...Dá se říci, že lidí, kteří mají problém s alkoholem nebo jinou drogou, je čím dál více. Naší léčebnou projde tři a půl tisíce lidí ročně. Z toho je pět set až sedm set toxikomanů. Na tom se dá trochu spočítat poměr alkoholiků k jiným závislostem. V médiích se mluví pořád o tvrdých drogách jako je pervitin, marihuana, extáze. Přitom problémem číslo jedna s největším počtem následků na ekonomice a zdraví obyvatelstva je jednoznačně alkohol. Tato závislost totiž často způsobuje nejvíce nemocí a smrtí...V parlamentu se  projednávají protidrogové zákony a na druhé straně tady máme nikotin a alkohol coby legální drogy...Určitě bych se jako politik spíš zaměřil na potírání všech drog, legální nevyjímaje. Jsem pro omezení či zákaz kouření na úřadech, v nemocnicích, v restauracích či jiných prostorech...“ K zavádění tvrdých postihů za užívání návykových látek říká:“Chtěl bych, aby na všechny byl stejný metr. Když někoho soudí za pěstování dvou rostlinek marihuany na balkoně, tak by měl být stejně potahován i ten, kdo nadmíru pije a v opilství způsobí škodu či ublížení na zdraví. S legalizací marihuany nesouhlasí, dodává však, „že marihuana není startovací drogou. Z nedávných statistik a výzkumů, které se prováděly i u nás, vyplývá jedna pozoruhodná věc: startovací drogou je nikotin. Tedy běžná cigareta. Čím dříve ji děti ochutnají, tím větší mají později vlohy k dalším drogám.“

zpět

Prevence primární, sekundární a terciální

Primární prevence zahrnuje výchovné, vzdělávací, volnočasové a poradenské aktivity určené pro širokou veřejnost. Zvláštní pozornost je zaměřena na pozitivní ovlivňování dětí a mládeže. (Prevence kriminality) Páchání trestné činnosti se pokouší zabránit především tím, že ovlivňuje prostředí, ze kterého mohou potenciální pachatelé - v rámci drogové problematiky experimentátoři nebo uživatelé drog - pocházet. Velký důraz je kladen na spolupráci rodin a škol. (viz Příloha č.5)

Sekundární prevence je zaměřena na rizikové jedince a skupiny osob, u kterých je větší pravděpodobnost, že budou páchat trestnou činnost nebo se stanou její obětí. Dále se zabývá sociálně-patologickými jevy jako např. gamblerství, záškoláctví, vandalismus, interetnické konflikty, dlouhodobá nezaměstnanost nebo drogová a alkoholová závislost. (Prevence kriminality)

Obecným cílem terciální prevence je resocializace kriminálně narušených osob, tzn. jejich zapojení do pracovního nebo vzdělávacího procesu, je jim poskytováno sociální a rodinné poradenství a pomoc při získávání bydlení.

Cílem terciární prevence drogových závislostí je snížit zdravotní a sociální rizika u uživatelů i jejich okolí (strategie zvaná „harm reduction“). Její podstatou je akceptování skutečnosti, že mezi uživateli návykových látek jsou i tací, kteří braní drog nevidí jako problém a léčit se nechtějí nebo nedokážou. Jedná se tedy spíše o péči než o léčbu.

Jedním z léčebných postupů harm reduction je substituce. Jedná se o nahrazování braní ilegální nečisté drogy drogou chemicky čistou a podanou legálně v zařízení, které je k tomu přizpůsobeno. Aplikace se neprovádí nitrožilně, čímž se zamezí riziku vzniku infekce. Přínosem je také fakt, že uživatel nestráví většinu času sháněním prostředků na obstarání drogy (obvykle krádeže a prostituce). Rizikovým uživatelům závislým na opiátech nabízí centra metadonovou substituční léčbu. Metadon, který je klientům podáván namísto opiátů, vyvolává sice delší abstinenční syndrom, ale působí mírněji na psychiku. Názory odborníků se v tomto ohledu liší. Někteří tvrdí, že jedině léčba s cílem úplné abstinence od všech drog je správným cílem a že léčení metadonem znamená jenom přechod od jedné drogy ke druhé. (Presl 1994, s.68)

Primárně preventivní programy

Primární prevence si klade za cíl odradit od prvního užití drogy nebo aspoň co nejdéle, odložit první kontakt s drogou. Preventivní aktivity se mohou zaměřovat na celou populaci, jako je například využití masových médií ve vzdělávání široké veřejnosti, na komunitně zaměřené iniciativy nebo programy ve školách zaměřené na většinu studentů a mladých lidí. Primární prevence se může zaměřovat také na ohroženou populaci jako jsou např. „děti ulice“, záškoláci, mladiství vyloučení ze školy, mladiství delikventi nebo děti uživatelů drog. V podstatě primární prevence zahrnuje tyto složky:
1.Vytváření povědomí a informovanosti o drogách a nepříznivých zdravotních a sociálních důsledcích spojených s jejich užíváním.

2. Podpora protidrogových postojů a norem

3. Posilování prosociálního chování v protikladu se zneužíváním drog.

4. Posilování jednotlivců i skupin v osvojování osobních a sociálních dovedností potřebných k rozvoji protidrogových postojů.

5. Podporování zdravějších alternativ, tvořivého a naplňujícího chování a životního stylu bez drog.

 
Primární prevence v podobě pouhého odstrašování nebo pouze informování o drogách se jeví jako neúčinná, musí být založena na více faktorech, prevence by neměla být úzce zaměřena jen na drogy, důležité je propojení s prevencí před ostatními rizikovými návyky a chováním, důležité je posilování sociálních, komunikačních dovedností, aktivity zaměřené na sebepoznání, vybudování důvěry a vztahu s dětmi, na které je primární prevence cílena. Poskytované informace o návykových látkách nesmí být jednostranné a zastrašující, ale objektivní, pravdivé.

Jednou z forem primární prevence jsou rozšířené „peer programy“, kdy jsou pro šíření primárně preventivních informací vyškoleni „peeři“ - vrstevníci (lidé stejného věku, ale i ze stejné sociokulturní skupiny, se stejným zázemím…), kteří v rámci své vrstevnické/„peer“ skupiny podporují zdravé normy a způsoby chování a odmítají nezdravé návyky. „Peeři“ absolvují školení a získají informace o problematice, které pak předávají vrstevníkům.
Využívá se také studentů, věkově starších než cílová skupina, na kterou mají preventivně působit, především se jedná o speciálně vyškolené studenty humanitních oborů vysokých škol, kteří pracují s cílovou skupinou po nějaké časové období, někdy i po několik let (např. dobrovolníci, kteří jsou vyškoleni pro provádění primární prevence na základní škole a setkávají se svou stále stejnou skupinou žáků od jejich šesté do deváté třídy).
Jedním ze způsobů jsou informativní přednášky či promítání primárně preventivních filmů, ovšem efektivita této formy prevence je sporná.

Další velmi novou formou primární prevence jsou tzv. nízkoprahové kluby pro děti a práce s ohroženými dětmi přímo na ulici. Nízkoprahové kluby (odborně nízkoprahová zařízení pro děti a mládež - NZDM) jsou určeny dětem a mládeži, které tráví svůj volný čas touláním na ulici, v partě či jinak neorganizovaně. Navštěvovat jej mohou všichni - od jedničkářů z gymnázia přes skejťáky, vyznavače alternativního způsobu života až po "průšviháře" ze zvláštní školy. Jsou v podstatě volnočasovou alternativou k různým zájmovým útvarům kroužkům a jiným organizovaným aktivitám, navíc ale poskytují poradenství a sociální servis. Přístup do nízkoprahových klubů není omezen financemi, zájmem ani časem příchodu či odchodu, návštěvníci mají svobodu volby, a to jak při pohybu v prostoru klubu, tak v chování i ve volbě vykonávaných činností. Nízkoprahové kluby mladým nabízejí mnoho programů a vybavení: poslech muziky (každý si může donést svoji) a promítání filmů na přání, stolní fotbal, stolní tenis, kulečník, air hockey, lezeckou stěnu či půjčovnu sportovního vybavení na ven, zkušebnu s hudebními nástroji pro mladé začínající kapely, výtvarnou dílnu s hrnčířským kruhem apod. Zásadní význam klubů je však v jejich poradenské a preventivní činnosti - umožňují dětem a mládeži si popovídat, nebo se svěřit se svými problémy, které mají možnost s pracovníky rozebrat a řešit. Vytvářejí pro děti chráněný prostor, v němž dospívající najde svoje místo, což je přesně to, co v městech a na anonymních sídlištích chybí. Mládež je během pobytu v klubech zároveň chráněna a současně pod "dozorem" zkušených a pro tento účel školených pracovníků. V každém klubu rovněž platí přesná pravidla, která mimo jiné zakazují užívání alkoholických nápojů, drog, násilí či šikanu.

Dalším modelem je práce s ohroženými dětmi a mládeží přímo na "ulici". Terénní sociální pracovník tzv. streetworker, se setkává s velkým spektrem problémů: pasivním trávením volného času a z toho vyplývající nudou, s experimentováním s drogami, trestnou činností a vandalismem, psychickými a sociálními problémy spojenými s dospíváním, s problémy v rodině a ve škole, nebo záškoláctvím. Streetworker často pracuje s mladými lidmi, kteří se hlásí k některé vyhraněné skupině - subkultuře - např. skinheads, anarchisté, skejtaři, hip-hopeři apod. Těmto lidem streetworker nabízí poradenství přímo v terénu, instrumentální pomoc s jejich problémy (např. doprovod na úřady, zprostředkování další odborné pomoci), nebo asistenci při realizaci jejich vlastních nápadů a akcí.

Existují organizace, které se zabývají prováděním primární prevence např. na školách, organizace, které vzdělávají učitele a vychovatele v tom, jak mají preventivně na děti působit. Existují i centra, která nabízí informační setkání pro rodiče, kteří se snaží působit v tomto ohledu na své potomky.
Na každé základní či střední škole by měli mít na starost problematiku primární prevence a vůbec oblast drogové problematiky drogoví preventisté.
Na obecních úřadech se zabývají touto problematikou protidrogoví koordinátoři, kteří se jednak podílí na plánování protidrogové politiky na místní úrovni včetně primární prevence a mají informace o situaci a službách dostupných v regionu. Kontakty na protidrogové koordinátory v regionech ČR najdete v rubrice Kontakty.

V rámci primární prevence a informovanosti o drogách, případně možnosti anonymního kontaktu a poradenství, se začíná využívat i internetu, ať už jako zdroje informací ze stránek organizací, které se zabývají drogovou problematikou nebo prostřednictvím internetových poraden, jako jsou naše stránky.

Doporučená literatura:
Kalina, K.: Mezioborový glosář pojmů z oblasti drog a drogových závislostí. Praha, Filia Nova, 2001.
Kalina, K.: Kvalita a účinnost v prevenci a léčbě drogových závislostí. Praha, A.N.O. a SANANIM 2000.
Dvořák, D.: Metodika vzdělávacích programů prevence drogových závislostí a HIV/AIDS. Praha, Filia 1995.
Kalina, K. a kol.: Drogy a drogové závislosti. Mezioborový přístup. (kapitola Primární prevence). Praha, Rada vlády pro protidrogovou politiku 2003.
Nešpor, K. a kol.: Zásady efektivní primární prevence. Praha, Sportpropag 1999.

Pro rodiče:
Kalina, K. a kol.: Devět rad. Praha, SANANIM 2001.
Nešpor, K., Csémy, L.: Alkohol, drogy a vaše děti. Praha, Sportpropag (FIT IN) 1995.
Hajný, M.: O rodičích, dětech a drogách. Praha, Grada 2001.

Zajímavé odkazy:
Stránky o. s. SANANIM pro rodiče, učitele a žáky zaměřené na primární prevenci
www.odrogach.cz
Aktuální informace z primární prevence na Drogovém informačním serveru o. s. SANANIM
www.sananim.cz/dis rubrika Prevence
Stránky pražského sdružení Prev-Centrum zaměřeného na primární prevenci
www.prevcentrum.cz
Projekt evaluace primární prevence (o. s. Prev-Centrum a Psychologický ústav AV ČR)
www.evaluaceppp.cz
Brněnské sdružení Podané ruce zaměřené na prevenci a léčbu drogových závislostí
www.podaneruce.cz
Internetová poradna sdružení Podané ruce zaměřená na prevenci užívání syntetických drog
www.extc.cz
Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti
www.drogy-info.cz
Česká asociace streetwork sdružující nízkoprahové služby
(zde najdete více informací o nízkoprahových klubech a jejich adresář)
www.streetwork.cz
Farmakologický ústav III. lékařské fakulty - prevence užívání syntetických drog
(podrobné informace o MDMA a databáze tablet "extáze")
www.lf3.cuni.cz/drogy

zpět

Fakta o trestním postihu v souvislosti s drogami  ČR
 

   Užívání drog samo o sobě není v ČR trestné. Podle novely trestního zákona z r.1997 (§ 187a trestního zákona) je však trestné držení nezákonné drogy i pro vlastní potřebu v množství ”větším než malém”. Trest může být až 2 roky odnětí svobody, u trestného činu většího rozsahu až pět let.
Množství ”malé” může být stíháno jako přestupek podle zákona 200/1990 Sb., §30. Toto „malé“ množství je pro jednotlivé drogy stanoveno v tabulkách, které jsou závazné pro státní zastupitelství a řídí se jimi policie. Tyto tabulky však nejsou závazné pro soudy, protože nejde o právní dokument, ale pouze o interní předpis policie a státního zastupitelství.
Již předtím trestní zákon v §187 stanovil jako trestný čin výrobu nezákonných drog (tedy i pěstování marihuany), jejich dovoz, vývoz, překupnictví, prodej a držení za účelem distribuce. Totéž platí pro přípravky a pomůcky k výrobě drog, což upravuje § 188 téhož zákona. Paragraf 188a pak stanoví jako trestný čin šíření toxikomanie (svádění, podněcování, propagace).
K tzv. drogové kriminalitě patří i trestné činy, které páchají uživatelé drog, aby si opatřili drogu nebo finanční prostředky na ni; jsou to především krádeže, ale také zpronevěry, vloupání, padělání úředních listin apod. Někteří drogově závislí, aby získali drogu, pomáhají dealerům nebo sami s drogami obchodují – pak mohou být trestáni podle § 187. Skutečnost, že je někdo závislý na droze, ho nezbavuje trestní odpovědnosti; jestliže se však už léčí nebo má vážný úmysl se léčit, může k tomu soud při stanovení výše a formy trestu přihlédnout.
Jestliže je někdo zadržen pro podezření z trestného činu, může být v cele předběžného zadržení maximálně 48 hodin. Dále už nastupuje vazba, o níž rozhoduje soud. Podezřelý i svědek má právo na právní pomoc od samého počátku a nemusí vypovídat, pokud by to bylo v jeho neprospěch. Blízcí příbuzní podezřelého mohou, ale nemusí vypovídat jako svědci. Stejně tak mohou, ale nemusí podat trestní oznámení, pokud byl trestný čin spáchán na jejich majetku (např. krádež peněz či věcí v rodině).

   Tabulka množství drog v množství menším než malém

zpět

Právní aspekty užívání drog Evropa

(z publikace „Making schools a healthier place“,Trimbos Institut, Utrecht 2002)

    Ve všech evropských státech se jasně rozlišuje mezi drogami legálními (např. alkohol, tabák, léky na předpis, volně prodejné léky) a nelegálními (např. konopí, extáze, amfetaminy, opiáty). V právních systémech některých států (např. Nizozemska) se rozlišuje mezi měkkými a tvrdými drogami (konopí versus opiáty a kokain). V žádné zemi ještě nedošlo k legalizaci užívání jakékoli nelegální drogy.

   Drogová prevence tedy nesmí brát v potaz pouze zdravotní následky užívání drog mezi studenty. Užívání legálních drog jako např. alkoholu a tabáku nezletilými studenty se obvykle stává předmětem diskuze v rodinném prostředí; jsou-li přistiženi při kupování, držení a užívání nelegálních drog, mohou být poměrně značně potrestáni. Právní důsledky nelegálního užívání drog a možné škody, které mohou způsobit na postavení studenta ve společnosti, mohou mít mnohem závažnější důsledky než samotné užívání drog.

    Je třeba zajistit, aby si studenti byli vědomi možných právních důsledků užívání drog i tehdy, když mají jet na prázdniny do zahraničního státu, kde mohou ohledně drog platit přísnější zákony. V Nizozemsku se např. držení malého množství drog pro vlastní potřebu netrestá, ve Francii se ale student přistižený s malou dávkou drogy setká s postihem.

Minimální věk pro prodej legálních látek mladým lidem podle jednotlivých zemí

Nejpravděpodobnější výsledky stíhání držení drog pro vlastní potřebu[1]

Zdroj: EMCDDA policy briefing 2, ‘Drugs in focus’, duben 2002 [P].

    Řada evropských zemí spěje k dekriminalizaci držení drog (např. konopí) pro vlastní potřebu. Dekriminalizace není totéž co legalizace. Znamená, že se nákup, držení a konzumace drog nepovažuje za trestný čin. I přesto ale mohou být uloženy administrativní postihy jako např. pokuty, odebrání řidičského průkazu, či napomenutí. (EMCDDA [ELDD], 2001).

    Legalizace představuje proces, jak dostat aktivitu, která byla dříve nelegální a zakázaná či přísně regulovaná, pod kontrolu zákona. Legalizace drog jako např. konopí by znamenala, že by stát reguloval kupování, užívání a držení konopí podobně jako u legálního užívání alkoholu a tabáku.

   Příkladem dekriminalizace jsou coffee-shopy v Nizozemsku, kde lze koupit konopí pro vlastní potřebu (až 5 gramů na osobu). Prodávané konopí (které se často konzumuje přímo na místě) ale není legalizováno, pouze je dekriminalizován prodej a užívání malých množství. Soudní orgány obvykle nezahajují stíhání, dokud coffee-shop neporuší obecní drogovou politiku či nařízení státního zastupitelství.  

   Na seznamu nelegálních látek se pravidelně ocitají nové drogy. Obvykle k tomu dochází, je-li užívání dané (nové) drogy spojeno s nějakým zdravotním rizikem, nebo když je tato droga typově podobná dostupným nelegálním drogám. V některých případech — např. u lysohlávek — se názory značně různí, a tak se regulace této specifické látky odkládá.

zpět

NEMOCI

Žloutenky

   Virová hepatitida, nazývaná též infekční žloutenka, je nakažlivé onemocnění způsobované viry napadajícími játra. Funkci jater nedokážeme v současné době účinně nahradit (s výjimkou komplikované a ne vždy dostupné transplantace), jejich zničení tedy znamená smrt organismu.

DRUHY HEPATITID
   V současné době je dobře popsáno pět typů virů hepatitid, označovaných písmeny A-E. V České republice se v praxi objevují hepatitidy A, B, C, vzácněji typ D. Hepatitida E se vyskytuje výjimečně, k nákaze dochází zpravidla mimo oblast ČR. Každý virus má jiný typ šíření a jinou inkubační dobu.
   Viry hepatitidy typu A a E jsou vylučovány do stolice. Přímý kontakt s výkaly infikované osoby nebo nepřímé znečištění rukou, používaných předmětů, potravin, vodních zdrojů (tzv. fekálně orální přenos) může umožnit přenos dostatečného množství virových částic do zažívacího traktu další osoby a způsobit tak šíření infekce a  další rozvoj onemocnění.
HEPATITIDA B 
   Hepatitida B je přenosná zejména při nechráněném pohlavním styku (bez použití kondomu), krví či krevními deriváty, používáním nesterilních infekčních jehel (riziko hrozí zejména při společném používání náčiní při nitrožilní aplikaci drog), případně z matky na dítě při porodu. V rodinách může být virus přenášen mezi jednotlivými členy při společném užívání hygienických potřeb, které mohou přijít do kontaktu s krví (kartáček na zuby, holení)
HEPATITIDA C 
   Hepatitida C se šíří krví (riziko hrozí zvláště v případě uvedeném výše, při společném používání injekčního náčiní určeného k aplikaci drog), méně častý je přenos při nechráněném sexuálním kontaktu a přenos z matky na dítě nebo při používání společných hygienických potřeb (viz výše).

   Hepatitida D se šíří opět hlavně krví a nesterilními injekčními jehlami, virem hepatitidy D se však mohou infikovat pouze jedinci, kteří jsou již nakaženi virem hepatitidy B, případně musí dojít k nákaze oběma viry najednou.

PREVENCE

Hepatitida A 
- dodržovat hygienická pravidla, konzumovat pouze potraviny dostatečně tepelně zpracované a  zeleninu a ovoce důkladně omyté a pít vodu, o které víte, že je nezávadná. Pro osoby pečující o pacienty s  hepatitidou A je důležité pravidelné mytí rukou, praní prádla a čištění předmětů, se kterými je nemocný v  kontaktu. Podle legislativy v ČR je povinná karanténa osob nakažených hepatitidou A po dobu 14 dní.
Hepatitida B a C 
- je důležité se chránit před kontaktem s krví a tělesnými tekutinami nemocných. Vzhledem k  zaměření této poradny upozorňujeme znovu především na to, že extrémně rizikové je (i díky riziku přenosu jiných onemocnění) společné užívání injekčního náčiní pro aplikaci drog a sexuální kontakt bez použití ochrany. Také není vhodné společné používání předmětů, které mohou přijít do kontaktu s krví (zubní kartáčky, holení, manikúra apod.).
 

Přehled nejčastějších typů hepatitid

HIV
   HIV (Humman Imunodeficiency Virus = virus lidského imunodeficitu) je virus, který způsobuje ztrátu obranyschopnosti (imunity) člověka před nejrůznějšími infekcemi. Tento virus napadá zejména určitou skupinu bílých krvinek, takzvaných T-lymfocytů, které mají důležitou úlohu v imunitním systému lidského organismu. Virus se v nich množí, poškozuje jejich funkci a nakonec je i usmrcuje. Jejich absolutní počet se tak snižuje, což vede k úplné ztrátě imunity a ke vzniku onemocnění AIDS.
 

AIDS
   AIDS (Acquired Immunodeficiency syndrome) = syndrom (soubor příznaků) získaného imunodeficitu. V podstatě se jedná o konečné stadium infekčního onemocnění způsobeného virem HIV, které vede ke ztrátě imunity, tedy obranyschopnosti, člověka. Napadený organismus se stává vnímavým k celé řadě dalších infekcí a nádorovým onemocněním.
 

MOŽNOSTI PŘENOSU
   Virus HIV se vyskytuje v krvi, v sekretech pohlavního ústrojí (sperma, vaginální sekrety) a v dalších tělních tekutinách, včetně mateřského mléka.

Existují 3 způsoby přenosu nákazy:
1. Nechráněným pohlavním stykem (nakazit se můžete při heterosexuálním i homosexuálním styku, pokud nepoužijete kondom)
2. krevní cestou, injekčním užíváním drogy (hlavně společným používáním jehel, injekčních stříkaček a roztoku drogy a dalšího náčiní určeného k nitrožilní aplikaci drogy), transfuzí krve nebo krevních derivátů (dnes je díky systému kontroly dárců krve tento způsob nákazy prakticky vyloučen)
3. z infikované matky na plod (v době těhotenství, při porodu nebo při kojení).
 

JAK ZJISTÍTE, ZDA JSTE SE NAKAZILI?
   Jediným způsobem, jak získat jistotu, že jste se nenakazil(a), je nechat si udělat test na protilátky proti HIV, to znamená nechat si odebrat krev u svého ošetřujícího lékaře nebo v některé poradně nebo zdravotnickém zařízení, které vzorek pošle k vyšetření do příslušné laboratoře. Odběry krve se provádějí na všech hygienických stanicích. Výsledek testu obdržíte nejpozději do 14 dnů po odběru krve.
Vyšetření u lékaře je hrazené zdravotní pojišťovnou, pokud uvedete své osobní údaje a prokážete se kartičkou pojišťovny. Můžete požádat i o vyšetření anonymní, nicméně pojišťovna anonymní vyšetření nehradí, takže si pak test musíte zaplatit. V některých kontaktních centrech pro uživatele drog je možné si anonymně nechat udělat test na protilátky proti HIV ze slin. Za provedení testu se neplatí.       Výsledek obdržíte taktéž zhruba do 14 dnů.
 

JAK ZABRÁNIT NÁKAZE?
   Možné způsoby nákazy:
1) Nechráněný pohlavní styk, t. j. bez použití prezervativu (kondomu) s partnerem, o jehož zdravotním stavu nic nevím a o jehož předchozím sexuálním chování nemám žádné informace.
2) Časté střídání sexuálních partnerů. Každý neznámý sexuální partner je rizikový.
3) Sexuální praktiky, které působí narušení sliznice a krvácení.
4) Injekční užívání drog.

   Existují místa, kde použité jehly a stříkačky zdarma vymění za sterilní. Jsou to především kontaktní centra pro uživatele drog, která kromě toho posyktují i jiné služby (poradenství, zprostředkování léčby...). V některých oblastech fungují také tzv. terénní programy (streetwork)
Pokud musíte drogu užívat injekčně, nikdy si nepůjčujte jehly ani stříkačky nebo jiné předměty používané při aplikaci (lžička, filtry...), které se mohou dostat do styku s krví jiného člověka!

CO DĚLAT, KDYŽ SE NAKAZÍTE
   Pokud se člověk nakazí HIV, jeho organismus začne tvořit protilátky. Ty jsou zjistitelné testem nejdříve za 3 týdny od nákazy, bezpečně až za 2-3 měsíce. To znamená, že pokud si necháte test udělat dříve, nebudete mít jistotu, že jste se nenakazili. Test totiž nebude schopen zjistit HIV protilátky, přestože se virus HIV již v organismu vyskytuje. Jedná se pak o tzv. falešně negativní výsledek.
   Testování na HIV je doporučené opakovat nejméně dvakrát s odstupem několika měsíců. Co znamená být HIV negativní? Znamená to, že v těle testovaného člověka se v okamžiku odběru krve nenacházely protilátky proti HIV.

   Nezapomeňte ale, že pokud jste se nechal(a) testovat příliš brzy od posledního rizikového chování, pak nemáte jistotu, že jste opravdu HIV negativní a je nutné test opakovat za 2-3 měsíce.

CO TO ZNAMENÁ BÝT HIV POZITIVNÍ?
   Znamená to, že člověk je nakažen virem HIV. Neznamená to, že má AIDS. Znamená to však, že může virem nakazit jiného člověka. Zjistit, že jste HIV pozitivní je šokující a deprimující, ale rozhodně to neznamená konec života. HIV pozitivní člověk může žít dlouhá léta a nemusí se u něj projevit známky onemocnění AIDS, pokud se řídí radami odborníků a zachovává určitá pravidla tak, aby ochránil sebe i ostatní.
   V okamžiku, kdy člověk zjistí, že je HIV pozitivní, je nezbytné vyhledat některé z odborných pracovišť, která poskytují služby a péči HIV pozitivním a nemocným s AIDS. Lidé, kteří tam pracují, poskytnou nejen rady a informace, které se týkají odborné lékařské péče, ale hlavně podporu v těžké životní situaci.
   Podrobnější informace najdete na http://www.hiv.cz a nebo také http://www.hiv-aids.cz a můžete využít bezplatnou AIDS linku 800 144 444.

 Psychické poruchy a onemocnění vznikající v souvislosti s užíváním drog

   Různá duševní onemocnění vyskytující se společně s užíváním drog jsou poměrně častým jevem. Souběh duševní choroby a užívání drog je častý a setkávají se s ním všechna zařízení, která se zabývají péčí o drogově závislé. Z velké části se jedná o onemocnění méně vážná, vyskytují se však i velmi vážná duševní onemocnění typu psychóz.
   Duševní poruchy, které se vyskytnou v souvislosti s užíváním drog můžeme rozdělit podle doby vzniku a souvislosti s užíváním drog na:

• Poruchy, které vznikly před začátkem užívání drog.
  Takové poruchy mohou působit jako disposiční faktor, který vede k prohloubení užívání po prvotní zkušenosti s drogou. Droga zde funguje jako určitá forma sebeléčby, která přináší postiženému úlevu od utrpení. Sebeléčba může být častou příčinou užívání legálních i nelegálních drog. Proto je průběh většiny těchto duševních onemocnění mírný, ale často dlouhodobý a nemocný soudí, že se se svou „podivností“ musí vyrovnat sám. Nestěžuje si proto na své potíže lékaři a choroba uniká diagnose. Podobným mechanismem vzniká poměrně častá závislost na legálně předepisovaných lécích – pokud je nevhodně zvolena terapie a nebo pacient jinou léčbu odmítá.
  Příkladem závislosti, která vznikne v souvislosti s již existující duševní poruchou může být závislost na anxiolyticích (léky proti strachu a úzkosti) benzodiazepinového typu (Neurol, Xanax, Diazepam, Lexaurin, …). Typicky postiženy bývají dospělé ženy, kterým jejich lékař naordinuje výše zmíněné léky na úzkostnou poruchu. Vzhledem k tomu, že tato léčba obyčejně ve výše zmíněné diagnose přinese úlevu, se postižená nechce za žádnou cenu léků vzdát. Z původně krátkodobého předepisování se stane dlouhodobé. Vzniká závislost. Postižená pak vyžaduje od lékaře trvalé předepisování anxiolytik a to i tehdy, když si uvědomuje škodlivé důsledky užívání.
  
  Dalším příkladem závislosti související s již existujícím duševním onemocněním může být i závislost na látkách s tlumivým – narkotickým účinkem (heroin, sedativa, alkohol, …) u depresivní poruchy. Postižený zjistí, že výše zmíněné látky mu přinášejí krátkodobě výraznou úlevu. V jejich užívání proto pokračuje a postupně se rozvíjí závislost se všemi negativními důsledky. I přes to, že kolotoč užívání drog v konečném důsledku nepřináší postiženým žádné potěšení, může být po dlouhou dobu aktivní užívání drog stavem, který je přijatelnější, než živost s depresivní poruchou.

• Poruchy, které vznikly přímým působením drogy.
  Jedná se o poruchy vzniklé z „toxické příčiny“. Začínají často velmi rychle, jejich průběh bývá dramatický a většinou rychle odeznívají. Nejčastěji se jedná o různé druhy psychotických, depresivních či úzkostných poruch.

1. Většina těchto onemocnění poměrně rychle odeznívá po ukončení užívání drogy.
   Příkladem může být toxická psychosa (slangově stíha) vzniklá v souvislosti s užíváním pervitinu. Onemocnění vzniká obyčejně při protrahovaném užívání „v jízdách“, méně často po jednorázové aplikaci větší dávky. Rozvíjí se paranoidně – persekuční stav s halucinacemi (postižený má pocit, že je pronásledován, stahuje se kolem něj neviditelná síť i auta na ulici se domlouvají troubením a blikáním a je mu ukládáno o život). Většinou zůstává dlouho zachovaný náhled (postižený si uvědomuje, že se jedná o duševní poruchu), může se však jednat i o poměrně dramatický stav a náhled být v tomto případě nebude přítomen. Porucha většinou sama zmizí za cca. 10 dní po vysazení pervitinu.

2. Samozřejmě duševní onemocnění nemusí po ukončení užívání odeznít a může přetrvávat, někdy i dlouhodobě.
   Příkladem může být výše zmíněná toxická psychóza, která neodezní po vysazení drogy a přetrvává.
   Smutným příkladem jsou poškození vyvolaná organickými rozpouštědly. Při jejich dlouhodobém užívání dochází k vážnému narušení nervového systému (současně s tím i celého organismu) přímým toxickým vlivem látky. Postižení je vratné jen částečně, úbytek rozumových schopností bývá trvalý. Podobné postižení způsobuje také alkohol.

3. Některé poruchy se objevují bezprostředně, nebo velmi brzy po odeznění intoxikace.
   Typickým příkladem je „dojezd“ po odeznění intoxikace silným stimulantem (pervitinem) nebo zhoršená náladu uprostřed týdne která se objevuje po víkendovém užití Extáze tzv. low midweek. Obě poruchy obyčejně rychle odezní.

4. Posledním typem poruch vzniklých přímo v souvislosti s užitím drogy jsou poruchy které se poprvé objevují s určitým odstupem (týdny a měsíce) po odeznění intoxikace a někdy se opakovaně vracejí. Většinou se jedná o „flash back“ nebo „psychotické reminiscence“. Jde se o návrat podobného stavu jako při intoxikaci. Porucha se objevuje především po intoxikaci drogami ze skupiny halucinogenů (LSD, psilocybin, zřídka marihuana) méně často po intoxikacích stimulancii (pervitin).

• Poruchy, které vznikly v souvislosti s užíváním drog a nemají „toxickou příčinu“.
  Příkladem může být třeba posttraumatická stresová porucha, která vznikne na základě šokujícího zážitku při užívání drog (přepadení, znásilnění, smrt kamaráda se kterým postižený drogy užíval, …). Postraumatická stresová porucha obyčejně spontánně neodezní a vyžaduje dlouhodobou léčbu.

 Jednotlivé duševní poruchy a skupiny duševních poruch

Duševní poruchy se dělí podle mezinárodní klasifikace nemocí na několik skupin. Následující text zachycuje některá duševní onemocnění, které mají vztah k užívání drog.

1)     Organicky podmíněná duševní onemocnění

2)     Psychotická onemocnění

3) Afektivní poruchy

4) Neurotické poruchy a poruchy vyvolané stresem

1)  Organicky podmíněná duševní onemocnění

Jejich příčinou je přímé poškození hmoty mozku. Může se jednat o různé atrofie (úbytek tkáně), mozkové infarkty (porucha cévního zásobení, která způsobí odumření části mozku), poškození receptorů a nervových zakončení… Poruchy se mohou rozvinout akutně (velmi rychle) – např. delirium a amnestické syndromy. Nebo jsou chronického charakteru (dlouhodobé a trvalé) – poruchy poznávacích funkcí, demence
V souvislosti s užíváním drog mohou tato onemocnění vzniknout například při zástavě dechu při předávkování – nervová tkáň je velmi citlivá na nedostatek kyslíku a odumírá nevratně již po několika minutách.
Jiným příkladem je užívání organických rozpouštědel – toluenu, acetonu, … tyto látky jsou velmi toxické a způsobují hluboké a nevratné poškození. Poškození způsobené užíváním toluenu má velmi špatnou prognosu.
Prognosa onemocnění záleží na mnoha faktorech. Na rozsahu, místě poškození, věku postiženého, … Zjednodušeně platí, že neurony mladšího člověka se snáze adaptují a lze tedy očekávat úpravu stavu spíše než u člověka staršího.

Typická onemocnění:

0. Demence je podstatný úbytek poznávacích funkcí (paměť, intelekt, motivace). Postižený ztrácí částečně nebo úplně schopnost se o sebe postarat, selhává v běžných denních aktivitách (bloudí na známých místech, neuvaří si míchaná vajíčka). U běžné populace se onemocnění vyskytuje ve stáří.
   Prognosa: Onemocnění je chronické, prakticky neléčitelné. Někdy lze jeho průběh stabilizovat. V mladém věku je určitá šance na vylepšení.
   Vyskytuje se zřídka.

1. Delirium - akutní reakce na poškození mozku. Může nastat po intoxikaci některými látkami (alkohol, některá antidepresiva, atropin). Dochází k rozsáhlé poruše nervového systému. Při mírnější intenzitě poškození může být postižený jen bezradný, zmatený a vystrašený. Při těžším průběhu bývá neklidný, jsou přítomny poruchy chování (agresivita!), pocity ohrožení. Po odeznění stavu je částečná nebo úplná ztráta paměti.
   Prognosa: Dle věku a typu poškození. Mladí jedinci mají většinou šanci na úplnou úzdravu.
   Vyskytuje se relativně často.

2) Psychotická onemocnění

Patří mezi nejvážnější duševní nemoci. Dochází při nich k poruchám myšlení (bludy – mylná, nevývratná přesvědčení, vzniklá na základě psychotického onemocnění; rozpad souvislosti myšlenek…) a poruchám vnímání (např. halucinace a iluze). Pod jejich vlivem pak dochází k poruchám chování a jednání, které je oproti normě změněné a bizarní. Postižený není schopen vyznat se ve světě.
V souvislosti s užíváním drog může vzniknout jednak toxická psychóza (pervitin, LSD, psilocybin, …) Jednak mohou i relativně slabé látky s halucinogenním účinkem vyvolat, nebo spíše odstartovat psychotické poruchy u disponovaných osob. Není bez zajímavosti, že LSD se používalo v 60. letech minulého století k experimentálním sezením a mělo lékařům a event. studentům, přiblížit prožitky osob při psychotických onemocněních.
Prognosa psychotických onemocnění je vážná, až nepříznivá. To proto, že opakované ataky onemocnění vedou často k trvalému poškození psychiky a snížení schopnosti uplatnit se v životě, vzniká tzv. postpsychotický defekt.

Typická onemocnění:

2. Schizofrenie - hlavními příznaky jsou jednak halucinatorní prožitky - postižený má pocit, že jsou mu odebírány nebo vkládány myšlenky, jeho myšlenky jsou ozvučené, halucinuje hlasy, které komentují jeho chování event. mu přikazují. Další poruchou je narušené myšlení, hlavně bludy kontrolovanosti a bludné vnímání a interpretace. Nová typologie schizofrenie rozděluje poruchy do dvou skupin negativní – vymizí nějaká vlastnost (např. zpomalení motoriky, ztráta vůle, oploštění emocí, zchudnutí myšlení, …). Pozitivní příznaky zahrnují naopak přehnané, nepřiměřené poruchy duševní činnosti (bludy a hlalucinace, neklidné chování, …). Podle toho se dělí schizofrenie na negativní, pozitivní a smíšený typ. Obyčejně porucha začíná v období dospívání a mladé dospělosti.
   Prognosa onemocnění je vážná, především u poruch s převahou negativních symptomů.
   Vyskytuje se zřídka.

3. Toxická psychóza Vzniká obyčejně jako akutní stav, většinou po dlouhodobějším užívání látky s psychostimulačním účinkem (kokain, pervitin, …) nebo po jednorázovém užití látky s účinkem halucinogenním (LSD, psilocybin, mezkalin, kanabinoidy ve velmi vysokých dávkách). Příznaky jsou podobné jako u schizofrenie, převažují pozitivní příznaky. Jedním z hlavních příznaků je vztahovačnost a pocit ohrožení (paranoia). V tomto stavu může postižený být agresivní.
   Prognosa onemocnění je u poruch způsobených psychostimulancii dobrá, po vysazení drogy onemocnění spontánně odeznívá během několika dnů. U poruch způsobených halucinogeny může být prognosa problematičtější, většinou však také odeznívá bez vážnějších následků. Pokud onemocnění spontánně neodezní po vysazení drogy, jedná se pravděpodobně o jinou poruchu, nejspíše schizofrenii.
   Vyskytuje se často.  

4. Psychotické reminiscence, „Flash back“ Většinou krátkodobá psychotická porucha (flash back = záblesk paměti) objevující se v dlouhém odstupu od intoxikace obvykle silným halucinogenem (LSD). Někdy se vrací, může trvat delší dobu.
   Prognosa je dobrá, často není potřeba léčba.
   Vyskytuje se zřídka.

3) Afektivní poruchy

Hlavním příznakem je porucha nálady, buď ve smyslu nadměrně dobré (mánie) nebo naopak skleslé (deprese). Společně s poruchou nálady se objevuje celá kaskáda změn – bývá přítomna změna psychomotorického tempa, rytmu spánku a bdění, nechutenství, … Intenzita onemocnění může být různého stupně, od lehce změněné nálady, až po formy, které dosahují psychotické intenzity.
Změny afektivity doprovázejí prakticky každé užití drogy. Nadměrně dobrá nálada, nebo naopak hluboká deprese patří mezi typické příznaky užití drogy, nebo stavu po odeznění jejich účinku. Taková porucha nálady bývá obyčejně krátkodobá a odezní nejdéle během několika dní.
Prognosa afektivních poruch je většinou dobrá. Poměrně často se může onemocnění opakovaně vracet.

Typická onemocnění:

6. Mánie Základním příznakem je výrazná změna nálady, v lehčích případech je nálada jen nápadně dobrá, v těžkých může být nemocný značně expanzivní. Pro onemocnění je typická zvýšená aktivita až neklid. Klesá potřeba spánku, je zvýšená sexuální aktivita, ztráta zábran. Postižený se chová nezodpovědně, utrácí, u těžších případů se může chovat i značně riskantně. Nemocný se většinou cítí skvěle, pro okolí je však dosti nesnesitelný. Mánie může být doprovázena příznaky psychotického onemocnění, mohou být tedy přítomny bludy a halucinace. Onemocnění může někdy probíhat i pod obrazem tzv. „zlobné mánie“.
   Celkový obraz této poruchy je shodný s obrazem, který vidíme při intenzivním užívání psychostimulačních látek (pervitin, kokain, …).
   Prognosa onemocnění je poměrně dobrá, postižený se většinou spontánně uzdraví. Často však musí být do té doby hospitalizován. Onemocnění se často vrací buď ve formě monopolární mánie (postižený zažívá manická údobí) nebo maniodepresivního onemocnění (kdy se střídají období manických a depresivních stavů).
   Vyskytuje se zřídka.

7. Deprese Základním příznakem je smutná nálada různé hloubky – postižený si může na smutek jen stýskat nebo může být zřejmá na první pohled. Nemocní popisují pocity beznaděje a bezvýchodnosti, nejsou schopni prožívat radost, stěžují si na pokles energie a zvýšenou únavnost – nedokončí započatou věc a nejsou schopni pustit se do něčeho dalšího. Bývají přítomny pocity viny, poruchy spánku, ztráta chuti k jídlu. Je zvýšené riziko sebevraždy. Postiženého je zbytečné se snažit rozveselit, radost není schopen pociťovat.
   Nejtěžší případy mohou být provázeny psychotickými příznaky, typická bývá v těchto případech bludná produkce – nemocný se obviňuje z toho, že uvedl sebe i blízké do neštěstí, o své vině je nezvratně přesvědčen. Někdy v takové situaci může dojít k tzv. rozšířené sebevraždě – nemocný zabije sebe i své blízké, aby je uchránil věčného utrpení. Někdy lze postižené zachytit před realizací sebevraždy ve stadiu fantazií o způsobu jejího provedení. Pak je nezbytné okamžitě zasáhnout.
   Porucha se může někdy vyskytnout jako následek užívání drog, obyčejně však užívání drog předchází a může být příčinou rozvoje drogové závislosti (tlumivé látky – alkohol, heroin, … přinesou postiženému krátkodobou úlevu). Situaci nahrává fakt, že porucha často uniká diagnose a tím pádem není léčena Poruchu mohou způsobit také některé léky.
   Prognosa onemocnění spontánně odeznívá během několika měsíců, riziko návratu je vysoké, asi 50%, v některých případech se porucha stane chronickou. V případě adekvátní a dostatečně dlouhé léčby je prognosa poměrně příznivá.
   Vyskytuje se velmi často.

8. Maniodepresivní porucha Onemocnění se skládá z cyklických atak manických a depresivních tak , jak jsou popsány výše. U poruchy je vysoké riziko sebevražedného jednání. Onemocnění je z hlediska užívání drog zajímavé tím, že jednak začíná v období dospívání a velmi často se společně s ním vyskytuje komorbidita – až polovina postižených nadužívá drogy, nejčastěji alkohol.
   Prognosa je mírně nepříznivá.
   Vyskytuje se zřídka.

4) Neurotické poruchy a poruchy vyvolané stresem

Mezi nejčastější symptomy této skupiny poruch patří úzkost a strach. Úzkost vzniká bez příčiny, nebo jako odpověď na situace, které běžně nejsou nebezpečné. Může také vzniknout při pouhém očekávání situace, která úzkost způsobuje. Úzkost velké intenzity se nazývá panika. Strach je naproti tomu odpověď na konkrétní nebezpečí. Odhaduje se, že poruchami této skupiny je postižena asi ¼ populace rozvinutých zemí.
Porucha může často předcházet užívání drog (včetně léků a alkoholu), protože mnoho látek způsobuje dočasnou úlevu od obtíží. Úzkost, resp. strach se také může objevit v reakci na neočekávaný průběh intoxikace.
Prognosa je dobrá i když léčba je často dlouhodobá a obtížná.

Typická onemocnění:

9. Fobické poruchy Základním příznakem je úzkost, která se objevuje buď spontánně, nebo na základě setkání se situací či předmětem, který vyvolává fobii. Příkladem mohou být fobie z různých zvířat, lidí, z uzavřených prostor, … Úzkost je doprovázena řadou tělesných projevů (bušení srdce, bolest na hrudi, pocení, sucho v ústech, nevolnost, závratě, …)
   Prognosa onemocnění je při adekvátní léčbě poměrně dobrá.
   Vyskytuje se relativně často.

10. Panická porucha Náhle vznikající záchvaty mocné úzkosti, které jsou neočekávatelné a neváží se na žádnou konkrétní situaci. Téměř vždy je doprovází strach ze smrti, či šílenství. Odeznívají během několika desítek minut.
    Stav může vzniknout v souvislosti s užitím drog, hlavně psychostimulancií a halucinogenů, nebo je součást jejich abstinenčního syndromu (alkohol, benzodiazepiny).
    Prognosa při vhodné léčbě příznivá.
    Vyskytuje se relativně často.

zpět

Slangové Výrazy 

zpět

Testovací sady policie