Přihláška
Seznam dop. potřeb
Pro rodiče
Trasa-info-kilometráž
Tábořiště
Aktuální stav vody
Kontakt
Jaroslav Nouza
tel: +420602405527
nouza.jaroslav@tiscali.cz
|
18.7 19.7
20.7 21.7
22.7
23.7 24.7
Klárka napsala...
25.7
Ještě
před odjezdem jsme stihli navštívit místní hrad a muzeum města
Strakonic. Asi nejvíc nás zaujaly kosterní pozůstatky lidí i mamutů,
nejvíce pobavila expozice dud i s možností přehrát si nějaké písničky.
Také 150 let stará ukázková škola i s panem řídícím se líbila. Závěrečné
foto a cesta domů. Cesta byla docela dobrodružná, viděli jsme několik
bouraček a stihli navštívit i lesopark na Zbraslavi, kde jsme pobíhali
mezi divočáky a jinou lesní havětí, z místní záchranné stanice pro
handicapované zvířátka...
závěrečné foto, šup do auta a čeká nás cesta domů, kam se vlastně nikomu
moc nechce...
zpět...
24.7
Dlouhatánská etapa do Strakonic nás pořádně zmohla. Někteří jedinci
tentokrát podcenili sluníčko a mazání a přijeli do kempu pěkně
přismažení. Po odpočinku a koupání se vyrazilo do města na prohlídku a
také na přilehlá hřiště. večer se projevila únava a všichni šli brzo
spátt, hned po tom co si opekli poslední letošní buřty.
místní hřiště
poskytlo zábavu z jiného soudku...
sgrafity nás
okouzlili a tak jsme si pořídili památeční foto...
zpět...
23.7
Jazyky na triku, stálá nutnost chlazení, spousta zábavy... Tak tohle
všechno se nám tady děje. Po krátké ranní poradě jsme se rozhodli v
Střelských Hošticích setrvat ještě jeden den, sjet si etapu do Katovic,
naložit loď na auto a vrátit se. Po vydatné snídani a pořádném koupání
jsme spustili raft na vodu a zjistili, že máme díru v podlaze. Podlážku
jsme dopumpovali a hurá vpřed. Cesta byla naprosto idylická, pro
hrozitánské vedro jsme se chladili házením do vody navzájem. Cestou jsme
zjistili, že našeho kamaráda pštrosa asi snědli a vyměnili za protivně
bečící ovce. Sjeli jsme co se dalo a co se nadalo jsme přenesli.
Posledních 400 m se posádka šílená vedrem rozhodla nechat svého kapitána
osudu a naskákala do vody s tím, že raději doplave... Na obloze se začal
ukazovat temný mrak, který nevěštil nic dobrého. Naložili jsme loď a
posádka s Blankou a Johankou vyrazila na autobus. Temné mraky se zatím
přiblížily. Posádka se bavila máváním na auta a zpíváním oblíbené písně
"Prší, do rakve mi štěrbinou zatéká..." Proletěl nad námi vítr,
spadlo i pár kapek a bylo po všem... Až později jsme se dozvěděli co
hrozného se dělo jinde. Večer jsme strávili schovaní v kiosku a hraním
švindlu a kostek.
koupání v jezu a bublinkové koupele, ikdyž bez vyhřívání nás naprosto
učarovali a nemohli jsme se jich nabažit, zvláště v horkém počasí které
nás provázelo...
i houpačka byla naprosto dokonalá zábava, někteří se zpočátku trochu
báli, ale nakonec jsem je nemohl dostat z vody...
máváme a zpíváme okolojdoucím autům, spousta nám i odpovědělo, houkalo
se, troubilo a mávalo o sto šest...
zpět...
22.7
Protože se nám ve Střelských Hošticích hodně líbilo, rozhodli
jsme se zůstat ještě jeden de. Ráno jsme si zabalili lodě, děti se spolu
s Johankou a Blankou přesunuly do Horažďovic a Jarda převezl zabalené
lodě tamtéž. Ve dvanáct hodin jsme se nalodili a vydali se podruhé na
velmi dobrodružný úsek. Tentokrát jsme si na jezu zahráli travní válku a
protože bylo veliké horko také se pěkně dlouho koupali. Žádný z jezů nám
tentokrát nepřipravil koupel a vše jsme zvládli na jedničku. V kempu na
nás čekal uvařený oběd, který jsme rychle zhltli a šli se prozměnu
koupat. Po koupeli děti vyrazily do vsi na prohlídku a nákupy. Také jsme
si zahráli nohejbálek a přehazovanou, místní děti vyzvali naše k házení
balónků s vodou. Nechybělo ani tradiční koupání, tentokrát na jezu, pod
který se dalo zalézt... Večer se mastili karty a také kostky. Táboráček
a opékání zakončilo prima den nabitý pohodou a zážitky.
posádka i s kapitánem odplouvá z přístavu, suchozemci se s nimi loučí se
slzami v očích...
nohejbálek a
schovávačka pod jezem...
Rony vše
pozoruje s ledovým klidem...
pohoda po
náročném dni...
travní válka
se zvrhla v módní přehlídku...
zpět...
21.7
Dnešní den se nesl v duchu tropického vedra, super
koupání, dobrodružných zážitků a divoké vody. A taká v hromadách
slizu... Hnedle ráno nám bylo takové vedro, že jsme se museli jít
vykoupat nad jez, zábava byla veliká, hlavně se líbilo sjíždění jezu na
lehátku, ikdyž se ho odvážili jen ti nejstatečnější...Na lodi jsme sjeli
všechny jezy, pro velký úspěch některé i vícekrát. Na druhém jezu
byla krásná písčitá pláž, a tak jsme si dali malý oddech s výstavbou
hradů po vzoru Rabí. Třetí jez byl naprosto úžasný a divoký. Na první
pokus jsme jej sjeli popředu a na druhý pokus pozadu. Jarda trochu
předpovídal že se vykoupeme a tak se i stalo... děti vypadli z raftu a
svezli se na vlně pádla se rozutekla po Otavě a loď chytal Jarda o
kousek níže... úspěch byl veliký, jen všichni litovali, že nemáme
videozáznam... Rony se svezla až k dalším peřejím a tak jsme jí nabrali
cestou... V kempu jsme si vybrali prima místečko, postavili stany snědli
polévku a zkontrolovali sortiment v místní velmi oblíbené kantýně...
Jarda uvařil sliz a roztáhl plachtu a hurá na slizení... postupně se
přidávali děti ze širokého okolí až nás byla asi 40. Dospěláci seděli
okolo a pořizovali úžasné záběry... dokonce se nám dostalo všeobecného
uznání a dožadování se receptů na sliz... Když sliz došel, Hrálo se s
balonky naplněnými vodou a vařila se další dávka slizu, tentokrát
fialového a pro jistoto do plné bedny... Potom následovalo koupání a
mytí slizu ze všech částí těl, nádobí i plachty...
Emička unavená po dlouhém a náročném dni... naše slizová zábava zaujela
velkou část osazenstva v kempu...
slušivá nejen obličejová maska...
kloužeme se o sto šest...
naše hradní stavitelsví je na vysoké úrovni...
zábavička na jezu, slunce pálí a je potřeba se chladit...
divoký sjezd jezu na lehátku zkusili jen ti nejodvážnější...
zpět...
20.7
Ráno nás opět vítalo sluníčko, a hned bylo jasné, že
nás čeká parný a také perný den. Posnídali jsme v rychlosti a
hnedle pospíchali na vodu. Plavčík Emil vzorně dofoukl raft, naložili
jsme bagáž a šup s ním na vodu. Voda krásně tekla tak nám cesta utíkal
hodně rychle. Všechny jezy jsme si sjeli alespoň dvakrát, pěkně se
opalovali a za dvě hodinky dorazili do kempu v Horažďovicích. Naše
loňské místo bylo bohužel obsazené, ale to nevadilo, Blanka našla nové a
skoro stejně pěkné. Po malém jídle jsme si vyrazili do města na obhlídku
místních památek a hlavně obchodů, aby jsme mohli utratit nějakou kačku.
Když jsme se vrátili, dohodli jsme se že plavčík Emil se chová a pracuje
vzorně, a že by si zasloužil povýšit. Proto jsme si zahráli házení o
nového plavčíka a překvapivě se jím stal zástupce kapitána Rony. Také
jsme vyzkoušeli kdejakou stolní hru, a nejvíc zaujalo domino.Večer u
ohně proběhlo další kolo historek a chudák Jarda musel vyprávět svoje
zážitky z práce s dětmi. Raftmeni byli k neutahání a tak se šlo spát až
po půlnoci. Ani nám to nepřišlo, ale při opékání jablek a povídání čas
utíkal nějak rychleji než třeba ve škole.
člověče a labyrinth je naše jednička, ale to ještě nevíme jaká zábava je
domino...
Emička hlídající...
Emička hrající karty...
zpět...
19.7
Celou noc na nás padal déšť, ale ráno po probuzení nás
vítalo sluníčko. To bylo prima, a tak jsme ještě před snídaní rozložili
mokré věci k aby se nám trochu usušily. Po snídani jsem se trochu
opalovali a když už nám bylo docela vedro, rozhodli jsme se uvařit sliz
a dát si slizovou válku. a jak řekli tak i udělali... . Než ná sliz
vychladl, zahráli jsme si vodněbalónkovou válku a trochu se při ní
ochladili... Sliz byl modrý a kvalitní, a tak jsme ještě vytáhli plachtu
a užili si hodně legrace při klouzání a blbnutí. Když už nám sliz došel,
šli jsme se umýt do řeky. Voda byla ledová, ale nám to vlastně vůbec
nevadilo. Usušili a ohřáli jsme se, pojedli připravenou gulášovku a
vyrazili směr hrad Rabí. Protože jsme se těšili na vodu tak samozřejmě
na raftu. Vod teklo hodně a tak jsme dorazili na misto za pár minut.
Raft jsme připevnili na čekající doprovodné auto a hurá na hrad.
Prohlídka hradu trvala hodinu a půl a dozvěděli jsme se spoustu
zajímavých věcí. Nejvíc nás asi zaujalo povídání o středověkém záchodě a
oto, co lidé v té době používali místo toaleletního papíru... použití
recyklovatelných koťat nás opravdu pobavilo. Hrad nás také překvapil tím
jak je obrovský a co všechno se v něm najde. Po prohlídce hradu a
jeho doprovodných atrakcí jsme ještě navštívili expozici devíti řemesel,
a protože začalo pršet, uchylili jsme se do místní krčmy a dali si
nějaké jídlo. Když pršet přestalo, vyrazili jsme na zpáteční cestu.
Dnešní den jsme ukončili povídáním o fyzice, škole, hvězdách a vůbec o
všem co nás zajímalo. Do spacáků nás opět vyhnal déšť, ale vlastně
to nevadilo, protože už se nám zavíraly oči. Celí nedočkaví jsme ulehli
v očekávání zítřejšího raftování..
válečné barvy přispěly k dobrému naladění...
zeleného slizu není nikdy dost...
klouzačka, klouzačka, klouzačka...
vodácký zákoník dle Jardy...
Emička ve stanovém azylu...
ochucený sliz je velká pochoutka...
balónek plný vody umí pěkně potrápit...
Emil přímo zasažený tříštivou vodní pumou...
ve hradním sklepení...
vyhlídka z Donjonu hradu Rabí...
posezení na hradní studni hluboké 71 m, údajně stála o jeden zlatý více
než celý hrad...
zpět...
18.7
V den odjezdu nám vůbec nepřálo počasí. Celou cestu nám
pršelo, ale naštěstí se nad námi svatý Petr smiloval a pří příjezdu do
Čepice nepršelo, dokonce na nás občas i juklo sluníčko. První starosti v
kempu se týkaly postavení stanů, a také kontroly množství vody v řece.
Stany se nám podařilo zdárně postavit, a u řeky jsme zjistili, že teče
více vody, a že se nemusíme obávat drhnutí lodí jako v minulém roce. Po
ubytováí jsme se také začali takém zajímat o nějaké dřevu na oheň.
Všechno bylo hodně mokré, ale nakonec se nám podařilo nějaké nasbírat a
kupodivu i rozdělat oheň. K pozdní večeří jsme si opekli buřtíky, a když
nám před půlnocí začalo opět pršet, šli jsme spát.
opékáme co se dá... jen Emička unikla...
zpět...
Co napsaly Klárka a ostatní o
vodě...
18.7. jsme se všichni sešli u našeho klubu Zvonice, naházeli saky paky
do auta, rozloučili jsme se s rodiči a jeli na nádraží v Českém Brodě.
Na nádraží byla sranda, rozdali jsme si role na raft a čekali na vlak.
Když přijel vlak, tak jsme se hromadně a hlučně nastoupili do jednoho
vagónu a čekali až dojedeme do Prahy na Masaryčku. Na Masaryčce jsme
čekali až Jára koupí lupeny na metro. Natož Emča spatřil nečekané:
osušku Manchaster United a musel si jí koupit. Po koupi osušky jsme šli
na metro a jeli na stanici Anděl. Tam jsme vylezli a dostali rozchod, na
to že ukrutně pršelo jsme se všichni rozutekli po Praze. Než jsme se
sešli, tak autobus už byl na místě. Po konečně vystálé frontě jsme
nastoupili do autobusu a jeli směr kemp Čepice. Po celou cestu jsme
(prý) byli v klidu a ke konci cesty jsme se rozdováděli. Když jsme
dorazili do Čepice tak jsme šli hrdě a natěšeni do kempu. V kempu jsme
smutně postavili stany, protože jsme zjistili, že naše minulé místo je
již obsazené. Jen co jsme postavili stany, tak na uvítanou začalo pršet
a pršelo v kuse asi dvě hodiny. Po dvou hodinách jsme vylezli ze stanu,
udělali jsme si táborák a povídali jsme si. Jen co jsme se rozhodli jít
spát, začalo opět pršet a pršelo až do rána. Ráno jsme se rozhodli, že v
Čepici zůstaneme ještě jeden den a půjdeme se podívat na místní
zříceninu hradu Rabí.
19.7. Když jsme se vzbudili, tak jsme se nasnídali a chvilku blbli. Pak
přijela Blanka s Jirka a řekli nám, že je to na hradě pěkný, takže nás
krásně navnadili a my se těšili ještě víc. Po obědě sme se rozhodli, že
si to k hradu zkrátíme tím, že pojedeme na raftu. Když jsme sjeli pod
hrad tak jsme vytáhli raft hodili ho na auto, aby Blanka s Jirkou mohli
jet do kempu. Když Blanka s Jirkou odjela, tak jsme se vydali do
úmorného kopce k hradu. Když jsme vyšlapali kopec tak sme se natěšeně
řítili k hradu, kde Jára koupil lístky na dva programy. Ten první jsme
stihli jen tak tak a na ten druhý jsme museli čekat, ale alespň jsme si
prohlidli konírnu. V prvním programu jsme si prohlédli celé Rabí a
poslechli jsme si něco o něm. Ve druhém programu sme ze začátku
vyslechli kousek toho samého, ale zase jsme zjistili jak vypadal hrad
před několika lety a koho všeho byl. Na konci druhého programu jsme si
vyslechli a prohlédl rozhovor dvou vojáku jak mohl vypadat za války,
když Žižka podruhé obléhal hrad a přišel o své druhé oko. Oba programy
se nám moc líbili a po skončení obou programů jsme koukali ještě do dvou
krámů s řemeslnými výrobky. Pak jsm ese šli najíst do místní hospody. Po
snědení a vypití všeho co jsme měli obědnaný sme se vydali na cestu,
málem zmokli, ale jenom málem. Když jsme po srandovní procházce došli do
kempu tak jsme se bavili o tom jaké to bylo na hradě a o tom jak jsme
málem zmokli. Pak jsme se domluvili, že si uděláme oheň a opečeme buřty.
V noci jsme pak koukali na nebe, pozorovali hvězdy a souhvězí a taky
počítali družice a padající meteority.
Po celo
večerním dešti jsme se probudili do krásně teplého rána, venku krásné
svítí sluníčko, zpívají ptáčci, a mi se těšíme na vodu. Čeká nás krásné
probuzení od naší milované Emičky. Když jsme se rozkoukali tak nás
čekala dobrá snídaně a po dobré a vydatné snídani jsme si zabalili
bagáž, naházeli všechno do auta, nejdůležitější věci do vaku a hurá s raftem
na vodu. Voda tekla rychle, takže nám to rychle utíkalo. Na vodě byla
sranda a krásně jsme si zaspívali. CHvilkami jsme se i máčeli sice někdy
nedobrovolně,ale přeci jen. Asi po hodinové cestě jsem se dostali do
kempu v Horažďovicích. Když jsme vytáhli raft z vody tak jsem zjistily,
že naše minulé místo je obsazené,ale nové místo které vybrala Blanka
bylo taky dobré a měkké. Když jsem se naobědvali tak někteří z nás šli
navštívit město a někteří si užívali sluníčka. Když se někteří z nás
vrátili z města tak jsme se rozhodli, že se pudem koupat,ale když jsme
přišli k vodě tak jsme zjistili, že je tak studená, že se toho rači
vzdáme a , že nebudeme frajeřit a rači se vrátíme ke stanu. Po chvilce
hrách jsme se rozhodli teda vlastně Jaroušek, že si půjdeme hodit o
plavčíka aby to Emča neodnes sám. Hrdě jsme se drželi,ale bylo to
vyčerpávající a nečekaně do toho spad zástupce kapitána Rony. po
doházení všech funkcí jsme se rozhodli, že si rozděláme táborák a
opečeme si buřty. Při opékáni buřtu nám Jaroušek po chvilce přemlouvání
začal vyprávět příběhy ze svého mladí a zážitky z dětmi, moc nás to
bavilo a nechtělo se nám spát,ale museli jsme tak jsme se asi kolem 12
hodiny sebrali a šli jsme spát. noc byla klidná a chladná, ale to nám
nevadilo vždyť mi jsme pořádní vodáci a jsme ne to zvyklí
J
20.7. Ráno jsme vstali asi kolem 11 hodiny, všichni jsme se nasnídali,
vyčistili tesáky, zabalili bágly a vyjeli na vodu. Voda tekla rychle,
tak nám to rychle ubíhalo. Sice jsme pádlovali rychle, ale když jsme
viděli ňáké lidi v dohledu tak se za naším raftem oběvovaly ohnivé čáry,
ale jak jsme zmizeli z dohledu lidí tak jsme se div pohli, ale do kempu
jsme přijeli v dobrém čase. Když jsme dojeli do kempu, tak jsme opět
zjistili, že musíme na jiné místo, protože to naše bylo opět zabrané. Se
smutkem ve tváři jsme postavili stany a zjistili, že je to tam taky
dobrý, a že si tedy nebudeme stěžovat.Když jsme postavili stany, tak
jsme se najedli a šli jsme odpočívat. Po krátkém odpočinku jsme
zjistili, že je teplo a rozhodli jsme se jít do vody. U vody jsme
zjistili, že je voda studená a hrdinně jsme se vzdali a řekli jsme si,
že nebudeme frajeřit a nebudeme tam lézt. Musíme dodat, že tam hrdinně
vlezli jen Emča s Járou. Když jsme přišli do kempu, tak si Emča začal
stěžovat, že už nechce být být plavčík, a že nechce dělat žádné
ponižující práce, tak Jára vymyslel, že si o to plavčíkování hodíme
ragbyovým míčem a ten, kdo bude špatně chytat a pokaždý když mu to
spadne tak bude jedno písmenko z plavčíka a když mu to spadne tolikrát
aby byl plavčík tak hold měl smůlu a musel být plavčík a sloužit.
Všichni se hrdě drželi, ale ne na dlouho. Pak do toho spadla Rony a
musela být ten den plavčík. Pak jsme ještě házeli o další funkce např:(vodonosič,
podlpavčík, myčka nádobí). Očividně nikdo neprotestoval, takže to bylo v
pohodě. Pak už jsme se jen flákali a hráli kriket. Setmělo se a tak jsme
si rozdělali táborák a Jára nám vyprávěl příběhy z mládí. U ohně
jsme byli asi do půl dvanácté a rozhodli jsme se, že je nám zima, a že
půjdem spát. Děti šli spát a Jára, Johanka, Rony a Klára šli na svařáka
a pivo, samozřejmně to pili jen lidi kterým bylo přes osmnáct. A když
jsme dopili tak jsme šli spinkat.
Dnešním
ranním budíček bylo sluníčko, ale i Emička v některých stanech. já
(Klára ) a Rony jsme si řekli, že si malinko přispíme a šli jsme ještě
spát, což ostatní aktivisti nechápali a šli se rači zchladit a za
blbnout do Otavy. Když jsme se zbudili, tak jsme se nasnídali a čekali
až příjdou ostatní kachny od vody. Mezitím, než přišli naše kachny tak
jsme se stihly nasnídat, ranní hygienu a namazat opalovacím krémem, asi
o pět minut později se nám navrátili kachničky a rozhodli jsme se, že si
zabalíme a pojedeme. Když jsme naházeli bagáž na auto a dali raft do
vody tak jsme zamávali Blaničce a Emičce a hurá na vodu. Na cestě nás
čekalo pár ekšnových překážek (jezu), které jsme zvládli na
jedničku(taky aby ne když jsme zkušení vodáci
J) Cesta plynula jako voda,
jeli jsme rychle a klidně, opět jsme si zpívali, povídali a opalovali,
byl to luxus, když jsme dorazili do dalšího kempu, do našeho
nejoblíbenějšího (Střelské hoštice). Tam jsme opět zjistili, že nebudem
stanovat na našem starém místě,ale zas nám to tolik nevadilo, protože
jsme měli taky pěkné a měkké. Když jsme postavili stany a vybalili bakáž
tak jsme se šli naobědvat, po obědě nám Jára začal vařit sliz na
slizovou válku, natáhl nám plachtu a mi jsme s radostí čekali až nám
vychladne sliz a mi se budeme moct pustit do války. Po vychladnutí slizu
jsme se pustili do války která byla slizká,ale parádní. Když jsme byli
cely oslizlí tak jsme se začali klouzat po plachtě, po chvilce se kolem
nás začali zbíhat děti a ptát se jestli můžou taky, za chvilku nás tam
bylo asi 20 a se smíchem jsme se klouzali a užívali si tepla a srandy.
po chvilce nám došel sliz tak nám Jaroušek začal vařit další,ale
tentokrát celou přepravku fialového slizu, než sliz vychladl tak jsem se
zatím šli maličko opláchnout do řeky, která byla velmi,ale velmi
studená,ale po chvilce nám to ani nevadilo (byli jsme zmrzlí na kost
J). Když jsme se maličko
opláchli tak jsme se vrátili ke stanům a šli jsme zase válčit. válčili a
blbli jsme asi hodinu, pak už nám to moc nejezdilo tak jsme se šli
opláchnout do rěky, dolu to šlo dost těžce,ale šlo. po vydrhnutí jsme se
celí mokry a zmrzlí těšili do sprchy a taky jsme tam hrdě naběhli, já
(Klára) Emča, Rony. Krásně jsme si užili teplou sprchu, já (Klára) s Emčou
za 2 žetonky a Rony za jeden (jsme prý věčí šamponi
J). Když jsme vylezli ze
sprchy tak jsme se oblíkli a vydali jsme se do naší oblíbeny hospůdky
kde jsme se sešli v krásném počtu a hráli karty a papali langoše a pili
kofolu (alofok J). Asi kolem
11 hodiny jsme se rozhodli, že půjdeme ke stanům a rozděláme oheŇ, u
ohně jsme si opekli buřty a hurá do hajan. Po večerní hygieně jsme se
zabalili do spacáku a hrdě se hrnuli do říše spánku.
21.7. A máme
tu další den. Jedeme do Střelských hoštic. Po opětovném tvrdém spánku na
zemi sme se vzbudili plusmínus v půl desáté. Nasnídali jsme se a
přemýšleli co dneska provedem. Nasedli jsme na raft a vyrazili. V kempu
jsme přemýšleli o celodenním dění a nakonec jsme se rozhodli pro
opětovnou slizovou válku. Dnes jsme zvolili dvě barvy modrou a červenou.
Jaroušek začal připravovat sliz tajná receptura(voda, potravinářská
barva,a škrob) nám vykouzlila vykouzlila pěkně odpornej slizkej
sliz. Po dobu chlazení sme kecali a okecali kde co a kde koho. Natáhli
jsme palchtu, slikli se do plavek a šli na b itvu. Bitva byla krutá. Po
chvilce jsme všichni všichni od hlavy k patě včetně vlasů a očí od
slizu. Začali jsme se klouzat po té plachtě. Jezdilo to náramně rychle
po chvílce se k nám přidalo pár dětí z kempu takže nás tam bylo hodně
slizounů. Jezdilo se jak po břiše, po zádech, otočky, po nohách,
sluníčko slizu pomáhalo a na nás to maximálně usychalo, hrozně a děsně
to schlo. Pro velký úspěch se dělal další sliz, teď prozmněnu půlka
přepravky a barva byla fialová. Než bedna trochu vystydla, šli jsme do
řeky aspoň trochu se omýt, aby ten sliz tak netáh a nesvědil. Voda byla
opět studená a mokrá . Sliz po půl hoďce alespoň trochu vychladl a šlo
se na další bitvu. Bylo nás víc a sliz opět lital na všechny strany. Po
bitvě a klouzání jsme se šli hromadně vykoupat do řeky. Sliz šel děsně
špatně smýt a ta odporně studená voda k tomu. Takže rachot největší.
Emil, Klárka a já Rony jsme šli využít sprch za 20 Kč,-. Jelikož jsme
pěkný šampónci tak jsm ese raději zásobili já 3 žetony, Kláraka 3 žetóny
a Emil 2 žetony. Nakonec jsme jich tolik nepotřebovali. Já jen jeden a
Emil s Klárkou po dvou. Jsou to prostě větší modelíny.
Po tvrdě prospané noci na tvrdé zemi jsme se probudili do krásného dne.
Trochu nám trvalo se rozkoukat a nasnídat,ale zvládli jsme to sice o
trochu déle než jsme očekávali,ale přeci jen zvládli. Po dobré a vydatné
snídani jsme se rozhodli, že se nám v kempu líbí a, že tu zůstaneme
ještě jeden den. Tak jsme se rozhodli, že si autobusem dojedeme do
Horažďovic a tam si to raftem sjedeme znovu do kempu, všem to vyhovovalo
tak jsme se nasnídali, udělali ranní hygienu a vydali jsme se na
autobus. Mezitím, než mi jsme dojeli do Horažďovic tak Jára naložil raft
na auto a jel ho odvést do Horažďovic. Když jsme dojeli do Horažďovic
tak Jára už byl s raftem na místě. Vytáhli jsme raft s auta a hurá na
vodu, bylo ukrutné vedro a tak jsme se ploužili a opalovali. Cesta byla
krásná a teplá. Sjeli jsme pár jezů a našli jsme krásné místo kde jsem
se koupali a stavěli z písku hrady byli jsme tam přibližně asi hodinku a
po hodince jsme se rozhodli, že se tedy vydáme dál, čekal nás krásny jez
který jsme po prvé sjeli po předu a pak nás napadlo, že si trochu za
blbneme a sjedeme ho po zadu. Vypadalo to dobře a mysleli jsme si, že
nám to víjde,ale opravdu jsme si to jen mysleli, protože když jsme
sjížděli tak nás to otočilo na stranu a spodní proud vody nás převrátil.
všichni jsme se vyklopili. Sranda byla veliká, všichni po chvilce
vyplavali jen jedinci tam zůstali samotní (Klára) a taky někteří
odplavali o pár metrů dál (Rony). Když jsme se vyhrabali z vody a
pozbírali pádla tak jsme se opět nalodili na raft a jeli dál. Dlouho
jsme si o tom povídali a dá se říct, že jsme z toho udělali trochu
kovbojku J. Po příjezdu do
kempu jsme museli všechno říct Blance. Po dovyprávění hystorky jsme se
naobědvali a šli jsme do naší oblíbeny hospůdky kde jsme opět do večera
hráli karty, pili kofolu a jedli langoše, řízečky a hranolky, asi kolem
10 hodiny jsme se rozhodli jít ke stanům,ale jen někteří, holky (Hanka
s Míšou) lovili pohledama kluky,ale moc se jim to nedařilo, kluci byli
moc staří a neměli o naše holky zájem (ach jaká škoda :-D). po 11 hodině
jsem byla vyslána pro holky a ty se sice ne moc šťastně zvedli a šli
semnou ke stanům a spát. Noc byla studená a za hlavami nám hučel jez,ale
spalo se dobře.
22.7.2009
Po prospané noci rušící jezem, jsme
se probudili zase do krásně teplého rána (nečekaněJ).
Nasnídali jsme se a rozhodli, že tu dnes budeme poslední den (bohužel),
že pojedeme s raftem dolu po řece do Katovic a v Katovicích, že na nás
bude čekat Blanička s Emičkou naložíme raft na auto a Jára ho odveze do
kempu. Líbilo se nám to tak jsme se dohodli, že to tak uděláme. Po
snídani jsme se nabalili do raftu a hurá do Katovic. Cesta byla parná,
bylo strašné vedro tak někteří nevydrželi a skákali z raftu do vody.
Měli jsme tam dokonce i moře heč J.
Po chvilkovém houpáni raftu se Jára rozhodl, že nás překlopí, nám se to
moc nelíbilo tak jsme šli rači všichni dobrovolně. Po pracném naskákání
do raftu jsme se konečně zase vydali na cestu, cesta byla dlouhá a
strašně jsme se pekli. Čekali nás 2 jezy z toho jsme 1 museli bohužel
přenášet, jelikož bylo málo vody a ten jez byl špatný. Když jsme k němu
dorazili tak jsme málem přejeli babičku která se želváckým krokem
hrabala z vody ven jen o vlásek utekla polibku s raftem
J. Když jsme se blížili ke
Katovicím tak mě už nebavilo se pařit na raftu a nečekaně jsem skočila
do vody. Voda byla osvěžující a krásná. Rozhodla jsem se, že je ke břehu
kde stala Blanka s Emičkou dotáhnu za pár minut mi přišel na pomoc Emča
do vody tak jsme táhli za jedno lano oba
J pak už to nebavilo nikoho
a vyskákali všichni kromě Jarouška a Johanky,ale to nám nevadilo mi jsme
si užívali krásně vody. ale ne na dlouho, protože se na nás hnala
bouřka, nebe bylo celé černé (ošklivý pohled). Tak jsme tedy všichni
vylezli z rafty vytáhli ho na břeh a hodili na auto, já překecala
Jarouška abych mohla jet s nim autem a né autobusem (juj sem šikulka
J). Než jsme dorazili do
kempu tak nám volala Martina, že je v kempu děsná bouřka a, že máme
rychle přijet. Když jsme s Járou přijeli do kempu tak jsme viděli co
dokáže vítr, stany se ohybali, větve padali, ale mi jsme to přežili.
(pocit to byl ošklivej se na to koukat). Asi po hodině to přešlo
naštěstí a pak přijeli ostatní členi našeho raftu a vyprávěli jak ta
cesta byla skvělá, že si to užili, že mávali autum, zpívali písničky prý
děsná sranda,ale o tom já nemůžu moc psát protože sem tam nebyla. Po
bouřce bylo zas krásně a slunečno, tak jsme se šli vykoupat. Po koupeli
jsme se teple oblékli a šli jsme zase do naší oblíbeny hospůdky (to se
dalo čekat J). Rony a
Jaroušek vypili pár piv a šlo se do hajan, večer zas začalo pršet a
foukal docela silný vítr tak jsme byli rádi, že jsme byli v teplém stanu
a usínali.
23.7.2009
Po chladné a větrné
noci jsme se probudili do chladného a větrného rána. Když jsme se
probudili všichni tak jsme si nalili teply čaj abychom se malinko ohráli
a dali jsme si rohlíčky s marmoškou nebo sýrem. Po vydatné snídani jsme
si zabalili stany a bagáž a zjistili jsme,že náš maskot pirácká vlajka
někam zmizela. Já a Rony jsme za vlajku drželi smutek a rozhodli jsme se
nenamazat opalovacím krémem. to se nám velmi vymstilo tedy mě protože
jsme si spálila ruce a kolena (moc to pálilo, proto doporučuji mazat
když držíte smutek). Cesta byla teplá a klidná plynula rychle když
flákota a plavčík v jednom (Martina) pádlovala jako by nepádlovala. Do
kempu jsme přijeli asi za 2 hodinky. po cestě jsme sjeli jedny dost
pěkné peřeje a moc jsme si je užili, když jsme se blížili ke kempu tak
jsme zjistila, že mám na sobě ty samé kalhoty co jsme měla minule když
mi vyskočilo koleno, všichni se lekli a rozhodli se, že mě přivážou za
nohu ke kouli u auto, což se mě moc nelíbilo ( komu taky jo že ??)
Nakonec mi to prošlo dobře nikam mě nepřívázaly a mohla jsem i do města.
Ve městě to bylo pěkné moc jsme si to tam užili a když jsme se vrátili
tak jsme zjistili, že náš Emča nemá telefon ani nabíječku, hledal
všude,ale bez úspěchu, už byl v koncích, když si vzpomněl, že ho
v minulém kempu asi nabíjel, tak Jaroušek vzal telefon a zavolal tam a
bualá mobil se našel, náš šikulka ho nechal v kempu
J. Za trest musel umet
všechno nádobí od oběda a snídaně což se nemělo stát, protože náš
žonglista zkoušel originální kousky s Johannčinym hrníčkem a ten mu
spadl na zem a rozbil se, což nečekal ani Emča, takže další průšvih (no
jo no Emča hold naše šikulka). Když jsme přišli do kempu oznámit tu
strašnou zprávu tak se ani moc nezlobili Johannce to bylo sice líto,ale
měla náhradní. Na večer jsme ze rozhodli, že si uděláme buřty a tak se
taky stalo, rozdělali jsme si táborák a udělali jsme si buřty,ale než
jsme si je stihli dopéct tak začalo pršet a mi se šli schovat do stanů.
Po chvilce zas pršet přestalo tak jsme se rozhodli (ne všichni), že si
ty buřty dopečeme a tak se stalo venku jsme byli asi do pul 12 a pak
jsme se rozhodli jít do hajan. Ráno nás vzbudily nácí vodáci kuli tomu
že vyvolávali Neptuna aby se stali správnými vodáky, dělali tam zvláštní
kusy( např: polívali se bahnem, klekaly na zem a jedli dost divné
buřty). Jako správný vodáci jsme ještě usnuli
J. Když už jsme se rozhodli
vstát tak jsme si zabalili bagáž naházely do auta a šli na hrad. Hrad
byl pěknej a dozvěděli jsme se tam jak si žili lidi před námi (byli to
chudáci J) Když jsme přišli
z hradu tak jsme zjistili, že Blanka s Jirkou ještě nepřijeli a tak jsme
šli na párek v rohlíku na který jsme čekali asi pul hodiny. Když jsme se
všichni najedli tak jsme vyrazili na cestu. Po cestě jsme se zastavili
na takové venkovní zoo kde byli krásny zvířátka a moc se nám tam líbilo,
po porohlídnutí zvířátek jsme vyrazili domu. Cesta byla klidná a plynula
rychle, škoda ještě by jsme tam tak týden byly. Rafty jsme si všichni
moc,a moc užili a moc se těšíme na další rafty. Vaši zkušení vodáci :-*
J
zpět...
Co bylo před odjezdem...
Odjezd se blíží je třeba dodat důležité informace. Sraz bude 18.7
nejpozději ve 12.30 u Zvonice, tak aby jsme stihli naložit bagáž a
odjet vlakem do Prahy. Trasu a spoje si můžete prohlédnout
zde.
Předpokládaný návrat bude v sobotu 25.7 mezi 16-18 hodinou.
Tak je rozhodnuto a mohou začít přípravy na letošní týden na Otavě. Po
dlouhém přemýšlení jsem se rozhodl opět pro řeku Otavu. Ti co na ní byli
mají pěkné vzpomínky, Ti co pojedou poprvé jistě ocení její krásu a
pohodu.
Jako každý rok i letos pojedeme na šestimístných nafukovacích raftech
COLORADO. Počítám s maximálně 15-ti raftmeny, proto posílejte přihlášky
co nejdříve. Cena pro tento rok je stanovena na
700,- Kč. Zahrnuje dopravu, ubytování v
kempech, pojištění, půjčovné raftů, pádel a vest, snídaně a lehké
večeře. A také jako každý rok, tričko s potiskem akce. Jídlo během dne
je na každém účastníkovi.
Část, případně celou cenu zájezdu je možno uhradit Zvonicovými dolary, v
kurzu 1 Kč=2 dolary. To znamená že v dolarech je cena 1400,- dolarů.
Seznam potřeb je orientační a vychází z dlouholetých zkušeností vodáků.
Sami zvažte co budete potřebovat.
Přihlášky zasílejte na email
nouza.jaroslav@tiscali.cz ,
do přihlášky uvádějte prosím kontaktní email, nebo sledujte tuto stránku
a aktuality na ní. Případné dotazy směřujte Vy i rodiče tamtéž.
Při odjezdu
bude na nádraží přistavené auto, do kterého si naložíte bagáž a cestovat
na místo budete nalehko. Auto bude batohy převážet po celou dobu vody,
to znamená, že v lodích si povezete jen svačinu, ev. peníze a podobně,
podle vašeho uvážení. Pro tento účel doporučuji malý baťůžek. Budete-li
si sebou brát telefon, či foťák, bude dobré mít vodotěsný obal. Stany
ani auto nejsou zlodějuodolné a proto si dobře rozmyslete jaké cennosti
si sebou vezete.
Co
se týká vaření, bude k dispozici plynový vařič včetně bomby, nádobí
každý své.
Nějaké vesty můžu půjčit, ale jejich počet je omezený, proto kdo nemá
kontaktujte mě.
Seznam potřeb je orientační a vychází z dlouholetých zkušeností vodáků.
Sami zvažte co budete potřebovat.
Všichni účastníci musí mít plovací vestu!!!
|
|
Raft č.1
Hanka Koštelová
Lucka Bílá
Míša Bílá
Emil Fišer
Klárka Ježková
Johanka
Jarda
Vedoucí
Jarda Nouza
Johanna Simonsen
Řidič doprovodného vozidla
Blanka Marková
|