Otava 2009 18.7-25.7

Operace "pádlo s ortézou..."

Přihláška

Seznam dop. potřeb

Pro rodiče

Trasa-info-kilometráž

Tábořiště

Aktuální stav vody

 

Kontakt

Jaroslav Nouza

tel: +420602405527

nouza.jaroslav@tiscali.cz

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

18.7   19.7   20.7   21.7   22.7   23.7   24.7   Klárka napsala...

 

     

25.7

Ještě před odjezdem jsme stihli navštívit místní hrad a muzeum města Strakonic. Asi nejvíc nás zaujaly kosterní pozůstatky lidí i mamutů, nejvíce pobavila expozice dud i s možností přehrát si nějaké písničky. Také 150 let stará ukázková škola i s panem řídícím se líbila. Závěrečné foto a cesta domů. Cesta byla docela dobrodružná, viděli jsme několik bouraček a stihli navštívit i lesopark na Zbraslavi, kde jsme pobíhali mezi divočáky a jinou lesní havětí, z místní záchranné stanice pro handicapované zvířátka...

 

  

  

  

závěrečné foto, šup do auta a čeká nás cesta domů, kam se vlastně nikomu moc nechce...

 

zpět...

 

 

24.7

Dlouhatánská etapa do Strakonic nás pořádně zmohla. Někteří jedinci tentokrát podcenili sluníčko a mazání a přijeli do kempu pěkně přismažení. Po odpočinku a koupání se vyrazilo do města na prohlídku a také na přilehlá hřiště. večer se projevila únava a všichni šli brzo spátt, hned po tom co si opekli poslední letošní buřty.

  

  

  

  

místní hřiště poskytlo zábavu z jiného soudku...

  

sgrafity nás okouzlili a tak jsme si pořídili památeční foto...

 

zpět...

 

23.7

Jazyky na triku, stálá nutnost chlazení, spousta zábavy... Tak tohle všechno se nám tady děje. Po krátké ranní poradě jsme se rozhodli v Střelských Hošticích setrvat ještě jeden den, sjet si etapu do Katovic, naložit loď na auto a vrátit se. Po vydatné snídani a pořádném koupání jsme spustili raft na vodu a zjistili, že máme díru v podlaze. Podlážku jsme dopumpovali a hurá vpřed. Cesta byla naprosto idylická, pro hrozitánské vedro jsme se chladili házením do vody navzájem. Cestou jsme zjistili, že našeho kamaráda pštrosa asi snědli a vyměnili za protivně bečící ovce. Sjeli jsme co se dalo a co se nadalo jsme přenesli. Posledních 400 m se posádka šílená vedrem rozhodla nechat svého kapitána osudu a naskákala do vody s tím, že raději doplave... Na obloze se začal ukazovat temný mrak, který nevěštil nic dobrého. Naložili jsme loď a posádka s Blankou a Johankou vyrazila na autobus. Temné mraky se zatím přiblížily. Posádka se bavila máváním na auta a zpíváním oblíbené písně "Prší, do rakve mi štěrbinou zatéká..."  Proletěl nad námi vítr, spadlo i pár kapek a bylo po všem... Až později jsme se dozvěděli co hrozného se dělo jinde. Večer jsme strávili schovaní v kiosku a hraním švindlu a kostek.

 

  

  

  

koupání v jezu a bublinkové koupele, ikdyž bez vyhřívání nás naprosto učarovali a nemohli jsme se jich nabažit, zvláště v horkém počasí které nás provázelo...

  

  

  

i houpačka byla naprosto dokonalá zábava, někteří se zpočátku trochu báli, ale nakonec jsem je nemohl dostat z vody...

  

  

máváme a zpíváme okolojdoucím autům, spousta nám i odpovědělo, houkalo se, troubilo a mávalo o sto šest...

 

zpět...

 

22.7

Protože se nám ve Střelských Hošticích hodně líbilo, rozhodli  jsme se zůstat ještě jeden de. Ráno jsme si zabalili lodě, děti se spolu s Johankou a Blankou přesunuly do Horažďovic a Jarda převezl zabalené lodě tamtéž. Ve dvanáct hodin jsme se nalodili a vydali se podruhé na velmi dobrodružný úsek. Tentokrát jsme si na jezu zahráli travní válku a protože bylo veliké horko také se pěkně dlouho koupali. Žádný z jezů nám tentokrát nepřipravil koupel a vše jsme zvládli na jedničku. V kempu na nás čekal uvařený oběd, který jsme rychle zhltli a šli se prozměnu koupat. Po koupeli děti vyrazily do vsi na prohlídku a nákupy. Také jsme si zahráli nohejbálek a přehazovanou, místní děti vyzvali naše k házení balónků s vodou. Nechybělo ani tradiční koupání, tentokrát na jezu, pod který se dalo zalézt... Večer se mastili karty a také kostky. Táboráček a opékání zakončilo prima den nabitý pohodou a zážitky.

  

posádka i s kapitánem odplouvá z přístavu, suchozemci se s nimi loučí se slzami v očích...

  

nohejbálek a schovávačka pod jezem...

  

Rony vše pozoruje s ledovým klidem...

  

  

  

  

pohoda po náročném dni...

  

travní válka se zvrhla v módní přehlídku...

  

 

zpět...

 

 

21.7

   Dnešní den se nesl v duchu tropického vedra, super koupání, dobrodružných zážitků a divoké vody. A taká v hromadách slizu... Hnedle ráno nám bylo takové vedro, že jsme se museli jít vykoupat nad jez, zábava byla veliká, hlavně se líbilo sjíždění jezu na lehátku, ikdyž se ho odvážili jen ti nejstatečnější...Na lodi jsme sjeli všechny jezy, pro velký úspěch některé i vícekrát. Na druhém jezu  byla krásná písčitá pláž, a tak jsme si dali malý oddech s výstavbou hradů po vzoru Rabí. Třetí jez byl naprosto úžasný a divoký. Na první pokus jsme jej sjeli popředu a na druhý pokus pozadu. Jarda trochu předpovídal že se vykoupeme a tak se i stalo... děti vypadli z raftu a svezli se na vlně pádla se rozutekla po Otavě a loď chytal Jarda o kousek níže... úspěch byl veliký, jen všichni litovali, že nemáme videozáznam... Rony se svezla až k dalším peřejím a tak jsme jí nabrali cestou... V kempu jsme si vybrali prima místečko, postavili stany snědli polévku a zkontrolovali sortiment v místní velmi oblíbené kantýně... Jarda uvařil sliz a roztáhl plachtu a hurá na slizení... postupně se přidávali děti ze širokého okolí až nás byla asi 40. Dospěláci seděli okolo a pořizovali úžasné záběry... dokonce se nám dostalo všeobecného uznání a dožadování se receptů na sliz... Když sliz došel, Hrálo se s balonky naplněnými vodou a vařila se další dávka slizu, tentokrát fialového a pro jistoto do plné bedny... Potom následovalo koupání a mytí slizu ze všech částí těl, nádobí i plachty...

 

  

Emička unavená po dlouhém a náročném dni... naše slizová zábava zaujela velkou část osazenstva v kempu...

  

  

  

slušivá nejen obličejová maska...

  

kloužeme se o sto šest...

  

  

naše hradní stavitelsví je na vysoké úrovni...

  

  

zábavička na jezu, slunce pálí a je potřeba se chladit...

  

divoký sjezd jezu na lehátku zkusili jen ti nejodvážnější...

 

zpět...

 

20.7

   Ráno nás opět vítalo sluníčko, a hned bylo jasné, že nás čeká parný a také perný den.  Posnídali jsme v rychlosti a hnedle pospíchali na vodu. Plavčík Emil vzorně dofoukl raft, naložili jsme bagáž a šup s ním na vodu. Voda krásně tekla tak nám cesta utíkal hodně rychle. Všechny jezy jsme si sjeli alespoň dvakrát, pěkně se opalovali a za dvě hodinky dorazili do kempu v Horažďovicích. Naše loňské místo bylo bohužel obsazené, ale to nevadilo, Blanka našla nové a skoro stejně pěkné. Po malém jídle jsme si vyrazili do města na obhlídku místních památek a hlavně obchodů, aby jsme mohli utratit nějakou kačku. Když jsme se vrátili, dohodli jsme se že plavčík Emil se chová a pracuje vzorně, a že by si zasloužil povýšit. Proto jsme si zahráli házení o nového plavčíka a překvapivě se jím stal zástupce kapitána Rony. Také jsme vyzkoušeli kdejakou stolní hru, a nejvíc zaujalo domino.Večer u ohně proběhlo další kolo historek a chudák Jarda musel vyprávět svoje zážitky z práce s dětmi. Raftmeni byli k neutahání a tak se šlo spát až po půlnoci. Ani nám to nepřišlo, ale při opékání jablek a povídání čas utíkal nějak rychleji než třeba ve škole.

 

  

člověče a labyrinth je naše jednička, ale to ještě nevíme jaká zábava je domino...

  

Emička hlídající...

Emička hrající karty...

 

zpět...

 

19.7

   Celou noc na nás padal déšť, ale ráno po probuzení nás vítalo sluníčko. To bylo prima, a tak jsme ještě před snídaní rozložili mokré věci k aby se nám trochu usušily. Po snídani jsem se trochu opalovali a když už nám bylo docela vedro, rozhodli jsme se uvařit sliz a dát si slizovou válku. a jak řekli tak i udělali... . Než ná sliz vychladl, zahráli jsme si vodněbalónkovou válku a trochu se při ní ochladili... Sliz byl modrý a kvalitní, a tak jsme ještě vytáhli plachtu a užili si hodně legrace při klouzání a blbnutí. Když už nám sliz došel, šli jsme se umýt do řeky. Voda byla ledová, ale nám to vlastně vůbec nevadilo. Usušili a ohřáli jsme se, pojedli připravenou gulášovku a vyrazili směr hrad Rabí. Protože jsme se těšili na vodu tak samozřejmě na raftu. Vod teklo hodně a tak jsme dorazili na misto za pár minut. Raft jsme připevnili na čekající doprovodné auto a hurá na hrad. Prohlídka hradu trvala hodinu a půl a dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí. Nejvíc nás asi zaujalo povídání o středověkém záchodě a oto, co lidé v té době používali místo toaleletního papíru... použití recyklovatelných koťat nás opravdu pobavilo. Hrad nás také překvapil tím jak je obrovský a co všechno se v něm najde. Po  prohlídce hradu a jeho doprovodných atrakcí jsme ještě navštívili expozici devíti řemesel, a protože začalo pršet, uchylili jsme se do místní krčmy a dali si nějaké jídlo. Když pršet přestalo, vyrazili jsme na zpáteční cestu. Dnešní den jsme ukončili povídáním o fyzice, škole, hvězdách a vůbec o všem  co nás zajímalo. Do spacáků nás opět vyhnal déšť, ale vlastně to nevadilo, protože už se nám zavíraly oči. Celí nedočkaví jsme ulehli v očekávání zítřejšího raftování..

   

válečné barvy přispěly k dobrému naladění...

   

  

zeleného slizu není nikdy dost...

  

  

  

klouzačka, klouzačka, klouzačka...

  

  

vodácký zákoník dle Jardy...

  

Emička ve stanovém azylu...

  

ochucený sliz je velká pochoutka...

  

balónek plný vody umí pěkně potrápit...

  

  

Emil přímo zasažený tříštivou vodní pumou...

  

ve hradním sklepení...

  

vyhlídka z Donjonu hradu Rabí...

  

posezení na hradní studni hluboké 71 m, údajně stála o jeden zlatý více než celý hrad...

 

zpět...

 

18.7

   V den odjezdu nám vůbec nepřálo počasí. Celou cestu nám pršelo, ale naštěstí se nad námi svatý Petr smiloval a pří příjezdu do Čepice nepršelo, dokonce na nás občas i juklo sluníčko. První starosti v kempu se týkaly postavení stanů, a také kontroly množství vody v řece. Stany se nám podařilo zdárně postavit, a u řeky jsme zjistili, že teče více vody, a že se nemusíme obávat drhnutí lodí jako v minulém roce. Po ubytováí jsme se také začali takém zajímat o nějaké dřevu na oheň. Všechno bylo hodně mokré, ale nakonec se nám podařilo nějaké nasbírat a kupodivu i rozdělat oheň. K pozdní večeří jsme si opekli buřtíky, a když nám před půlnocí začalo opět pršet, šli jsme spát.

 

  

  

  

     

  

opékáme co se dá... jen Emička unikla...

 

zpět...

 

 

Co napsaly Klárka a ostatní o vodě...

 

   18.7. jsme se všichni sešli u našeho klubu Zvonice, naházeli saky paky do auta, rozloučili jsme se s rodiči a jeli na nádraží v Českém Brodě. Na nádraží byla sranda, rozdali jsme si role na raft a čekali na vlak. Když přijel vlak, tak jsme se hromadně a hlučně nastoupili do jednoho vagónu a čekali až dojedeme do Prahy na Masaryčku. Na Masaryčce jsme čekali až Jára koupí lupeny na metro. Natož Emča spatřil nečekané: osušku Manchaster United a musel si jí koupit. Po koupi osušky jsme šli na metro a jeli na stanici Anděl. Tam jsme vylezli a dostali rozchod, na to že ukrutně pršelo jsme se všichni rozutekli po Praze. Než jsme se sešli, tak autobus už byl na místě. Po konečně vystálé frontě jsme nastoupili do autobusu a jeli směr kemp Čepice. Po celou cestu jsme (prý) byli v klidu a ke konci cesty jsme se rozdováděli. Když jsme dorazili do Čepice tak jsme šli hrdě a natěšeni do kempu. V kempu jsme smutně postavili stany, protože jsme zjistili, že naše minulé místo je již obsazené. Jen co jsme postavili stany, tak na uvítanou začalo pršet a pršelo v kuse asi dvě hodiny. Po dvou hodinách jsme vylezli ze stanu, udělali jsme si táborák a povídali jsme si. Jen co jsme se rozhodli jít spát, začalo opět pršet a pršelo až do rána. Ráno jsme se rozhodli, že v Čepici zůstaneme ještě jeden den a půjdeme se podívat na místní zříceninu hradu Rabí.

   19.7. Když jsme se vzbudili, tak jsme se nasnídali a chvilku blbli. Pak přijela Blanka s Jirka a řekli nám, že je to na hradě pěkný, takže nás krásně navnadili a my se těšili ještě víc. Po obědě sme se rozhodli, že si to k hradu zkrátíme tím, že pojedeme na raftu. Když jsme sjeli pod hrad tak jsme vytáhli raft hodili ho na auto, aby Blanka s Jirkou mohli jet do kempu. Když Blanka s Jirkou odjela, tak jsme se vydali do úmorného kopce k hradu. Když jsme vyšlapali kopec tak sme se natěšeně řítili k hradu, kde Jára koupil lístky na dva programy. Ten první jsme stihli jen tak tak a na ten druhý jsme museli čekat, ale alespň jsme si prohlidli konírnu. V prvním programu jsme si prohlédli celé Rabí a poslechli jsme si něco o něm. Ve druhém programu sme ze začátku vyslechli kousek toho samého, ale zase jsme zjistili jak vypadal hrad před několika lety a koho všeho byl. Na konci druhého programu jsme si vyslechli a prohlédl rozhovor dvou vojáku jak mohl vypadat za války, když Žižka podruhé obléhal hrad a přišel o své druhé oko. Oba programy se nám moc líbili a po skončení obou programů jsme koukali ještě do dvou krámů s řemeslnými výrobky. Pak jsm ese šli najíst do místní hospody. Po snědení a vypití všeho co jsme měli obědnaný sme se vydali na cestu, málem zmokli, ale jenom málem. Když jsme po srandovní procházce došli do kempu tak jsme se bavili o tom jaké to bylo na hradě a o tom jak jsme málem zmokli. Pak jsme se domluvili, že si uděláme oheň a opečeme buřty. V noci jsme pak koukali na nebe, pozorovali hvězdy a souhvězí a taky počítali družice a padající meteority.

Po celo večerním dešti jsme se probudili do krásně teplého rána, venku krásné svítí sluníčko, zpívají ptáčci, a mi se těšíme na vodu. Čeká nás krásné probuzení od naší milované Emičky. Když jsme se rozkoukali tak nás čekala dobrá snídaně a po dobré a vydatné snídani jsme si zabalili bagáž, naházeli všechno do auta, nejdůležitější věci do vaku a hurá s raftem na vodu. Voda tekla rychle, takže nám to rychle utíkalo. Na vodě byla sranda a krásně jsme si zaspívali. CHvilkami jsme se i máčeli sice někdy nedobrovolně,ale přeci jen. Asi po hodinové cestě jsem se dostali do kempu v Horažďovicích. Když jsme vytáhli raft z vody tak jsem zjistily, že naše minulé místo je obsazené,ale nové místo které vybrala Blanka bylo taky dobré a měkké. Když jsem se naobědvali tak někteří z nás šli navštívit město a někteří si užívali sluníčka. Když se někteří z nás vrátili z města tak jsme se rozhodli, že se pudem koupat,ale když jsme přišli k vodě tak jsme zjistili, že je tak studená, že se toho rači vzdáme a , že nebudeme frajeřit a rači se vrátíme ke stanu. Po chvilce hrách jsme se rozhodli teda vlastně Jaroušek, že si půjdeme hodit o plavčíka aby to Emča neodnes sám. Hrdě jsme se drželi,ale bylo to vyčerpávající a nečekaně do toho spad zástupce kapitána Rony. po doházení všech funkcí jsme se rozhodli, že si rozděláme táborák a opečeme si buřty. Při opékáni buřtu nám Jaroušek po chvilce přemlouvání začal vyprávět příběhy ze svého mladí a zážitky z dětmi, moc nás to bavilo a nechtělo se nám spát,ale museli jsme tak jsme se asi kolem 12 hodiny sebrali a šli jsme spát. noc byla klidná a chladná, ale to nám nevadilo vždyť mi jsme pořádní vodáci a jsme ne to zvyklí J

   20.7. Ráno jsme vstali asi kolem 11 hodiny, všichni jsme se nasnídali, vyčistili tesáky, zabalili bágly a vyjeli na vodu. Voda tekla rychle, tak nám to rychle ubíhalo. Sice jsme pádlovali rychle, ale když jsme viděli ňáké lidi v dohledu tak se za naším raftem oběvovaly ohnivé čáry, ale jak jsme zmizeli z dohledu lidí tak jsme se div pohli, ale do kempu jsme přijeli v dobrém čase. Když jsme dojeli do kempu, tak jsme opět zjistili, že musíme na jiné místo, protože to naše bylo opět zabrané. Se smutkem ve tváři jsme postavili stany a zjistili, že je to tam taky dobrý, a že si tedy nebudeme stěžovat.Když jsme postavili stany, tak jsme se najedli a šli jsme odpočívat. Po krátkém odpočinku jsme zjistili, že je teplo a rozhodli jsme se jít do vody. U vody jsme zjistili, že je voda studená a hrdinně jsme se vzdali a řekli jsme si, že nebudeme frajeřit a nebudeme tam lézt. Musíme dodat, že tam hrdinně vlezli jen Emča s Járou. Když jsme přišli do kempu, tak si Emča začal stěžovat, že už nechce být být plavčík, a že nechce dělat žádné ponižující práce, tak Jára vymyslel, že si o to plavčíkování hodíme ragbyovým míčem a ten, kdo bude špatně chytat a pokaždý když mu to spadne tak bude jedno písmenko z plavčíka a když mu to spadne tolikrát aby byl plavčík tak hold měl smůlu a musel být plavčík a sloužit. Všichni se hrdě drželi, ale ne na dlouho. Pak do toho spadla Rony a musela být ten den plavčík. Pak jsme ještě házeli o další funkce např:(vodonosič, podlpavčík, myčka nádobí). Očividně nikdo neprotestoval, takže to bylo v pohodě. Pak už jsme se jen flákali a hráli kriket. Setmělo se a tak jsme si rozdělali táborák a Jára nám vyprávěl příběhy z mládí.  U ohně jsme byli asi do půl dvanácté a rozhodli jsme se, že je nám zima, a že půjdem spát. Děti šli spát a Jára, Johanka, Rony a Klára šli na svařáka a pivo, samozřejmně to pili jen lidi kterým bylo přes osmnáct. A když jsme dopili tak jsme šli spinkat.

Dnešním ranním budíček bylo sluníčko, ale i Emička v některých stanech. já (Klára ) a Rony jsme si řekli, že si malinko přispíme a šli jsme ještě spát, což ostatní aktivisti nechápali a šli se rači zchladit a za blbnout do Otavy. Když jsme se zbudili, tak jsme se  nasnídali a čekali až příjdou ostatní kachny od vody. Mezitím, než přišli naše kachny tak jsme se stihly nasnídat, ranní hygienu a namazat opalovacím krémem, asi o pět minut později se nám navrátili kachničky a rozhodli jsme se, že si zabalíme a pojedeme. Když jsme naházeli bagáž na auto a dali raft do vody tak jsme zamávali Blaničce a Emičce a hurá na vodu. Na cestě nás čekalo pár ekšnových překážek (jezu), které jsme zvládli na jedničku(taky aby ne když jsme zkušení vodáci J) Cesta plynula jako voda, jeli jsme rychle a klidně, opět jsme si zpívali, povídali a opalovali, byl to luxus, když jsme dorazili do dalšího kempu, do našeho nejoblíbenějšího (Střelské hoštice). Tam jsme opět zjistili, že nebudem stanovat na našem starém místě,ale zas nám to tolik nevadilo, protože jsme měli taky pěkné a měkké. Když jsme postavili stany a vybalili bakáž tak jsme se šli naobědvat, po obědě nám Jára začal vařit sliz na slizovou válku, natáhl nám plachtu a mi jsme s radostí čekali až nám vychladne sliz a mi se budeme moct pustit do války. Po vychladnutí slizu jsme se pustili do války která byla slizká,ale parádní. Když jsme byli cely oslizlí tak jsme se začali klouzat po plachtě, po chvilce se kolem nás začali zbíhat děti a ptát se jestli můžou taky, za chvilku nás tam bylo asi 20 a se smíchem jsme se klouzali a užívali si tepla a srandy. po chvilce nám došel sliz tak nám Jaroušek začal vařit další,ale tentokrát celou přepravku fialového slizu, než sliz vychladl tak jsem se zatím šli maličko opláchnout do řeky, která byla velmi,ale velmi studená,ale po chvilce nám to ani nevadilo (byli jsme zmrzlí na kost J). Když jsme se maličko opláchli tak jsme se vrátili ke stanům a šli jsme zase válčit. válčili a blbli jsme asi hodinu, pak už nám to moc nejezdilo tak jsme se šli opláchnout do rěky, dolu to šlo dost těžce,ale šlo. po vydrhnutí jsme se celí mokry a zmrzlí těšili do sprchy a taky jsme tam hrdě naběhli, já (Klára) Emča, Rony. Krásně jsme si užili teplou sprchu, já (Klára) s Emčou  za 2 žetonky a Rony za jeden (jsme prý věčí šamponi J). Když jsme vylezli ze sprchy tak jsme se oblíkli a vydali jsme se do naší oblíbeny hospůdky kde jsme se sešli v krásném počtu a hráli karty a papali langoše a pili kofolu (alofok J). Asi kolem 11 hodiny jsme se rozhodli, že půjdeme ke stanům a rozděláme oheŇ, u ohně jsme si opekli buřty a hurá do hajan. Po večerní hygieně jsme se zabalili do spacáku a hrdě se hrnuli do říše spánku.

 

21.7. A máme tu další den. Jedeme do Střelských hoštic. Po opětovném tvrdém spánku na zemi sme se vzbudili plusmínus v půl desáté. Nasnídali jsme se a přemýšleli co dneska provedem. Nasedli jsme na raft a vyrazili. V kempu jsme přemýšleli o celodenním dění a nakonec jsme se rozhodli pro opětovnou slizovou válku. Dnes jsme zvolili dvě barvy modrou a červenou. Jaroušek začal připravovat sliz tajná receptura(voda, potravinářská barva,a škrob)  nám vykouzlila vykouzlila pěkně odpornej slizkej sliz. Po dobu chlazení sme kecali a okecali kde co a kde koho. Natáhli jsme palchtu, slikli se do plavek a šli na b itvu. Bitva byla krutá. Po chvilce jsme všichni všichni od hlavy k patě včetně vlasů a očí od slizu. Začali jsme se klouzat po té plachtě. Jezdilo to náramně rychle po chvílce se k nám přidalo pár dětí z kempu takže nás tam bylo hodně slizounů. Jezdilo se jak po břiše, po zádech, otočky, po nohách, sluníčko slizu pomáhalo a na nás to maximálně usychalo, hrozně a děsně to schlo. Pro velký úspěch se dělal další sliz, teď prozmněnu půlka přepravky a barva byla fialová. Než bedna trochu vystydla, šli jsme do řeky aspoň trochu se omýt, aby ten sliz tak netáh a nesvědil. Voda byla opět studená a mokrá . Sliz po půl hoďce alespoň trochu vychladl a šlo se na další bitvu. Bylo nás víc a sliz opět lital na všechny strany. Po bitvě a klouzání jsme se šli hromadně vykoupat do řeky. Sliz šel děsně špatně smýt a ta odporně studená voda k tomu. Takže rachot největší. Emil, Klárka a já Rony jsme šli využít sprch za 20 Kč,-. Jelikož jsme pěkný šampónci tak jsm ese raději zásobili já 3 žetony, Kláraka 3 žetóny a Emil 2 žetony. Nakonec jsme jich tolik nepotřebovali. Já jen jeden a Emil s Klárkou po dvou. Jsou to prostě větší modelíny.

   Po tvrdě prospané noci na tvrdé zemi jsme se probudili do krásného dne. Trochu nám trvalo se rozkoukat a nasnídat,ale zvládli jsme to sice o trochu déle než jsme očekávali,ale přeci jen zvládli. Po dobré a vydatné snídani jsme se rozhodli, že se nám v kempu líbí a, že tu zůstaneme ještě jeden den. Tak jsme se rozhodli, že si autobusem dojedeme do Horažďovic a tam si to raftem sjedeme znovu do kempu, všem to vyhovovalo tak jsme se nasnídali, udělali ranní hygienu a vydali jsme se na autobus. Mezitím, než mi jsme dojeli do Horažďovic tak Jára naložil raft na auto a jel ho odvést do Horažďovic. Když jsme dojeli do Horažďovic tak Jára už byl s raftem na místě. Vytáhli jsme raft s auta a hurá na vodu, bylo ukrutné vedro a tak jsme se ploužili a opalovali. Cesta byla krásná a teplá. Sjeli jsme pár jezů  a našli jsme krásné místo kde jsem se koupali a stavěli z písku hrady byli jsme tam přibližně asi hodinku a po hodince jsme se rozhodli, že se tedy vydáme dál, čekal nás krásny jez který jsme po prvé sjeli po předu a pak nás napadlo, že si trochu za blbneme a sjedeme ho po zadu. Vypadalo to dobře a mysleli jsme si, že nám to víjde,ale opravdu jsme si to jen mysleli, protože když jsme sjížděli tak nás to otočilo na stranu a spodní proud vody nás převrátil. všichni jsme se vyklopili. Sranda byla veliká, všichni po chvilce vyplavali jen jedinci tam zůstali samotní (Klára) a  taky někteří odplavali o pár metrů dál (Rony). Když jsme se vyhrabali z vody a pozbírali pádla tak jsme se opět nalodili na raft a jeli dál. Dlouho jsme si o tom povídali a dá se říct, že jsme z toho udělali trochu kovbojku J. Po příjezdu do kempu jsme museli všechno říct Blance. Po dovyprávění hystorky jsme se naobědvali a šli jsme do naší oblíbeny hospůdky kde jsme opět do večera hráli karty, pili kofolu a jedli langoše, řízečky a hranolky, asi kolem 10 hodiny jsme se rozhodli jít ke stanům,ale jen někteří, holky (Hanka s Míšou) lovili pohledama kluky,ale moc se jim to nedařilo, kluci byli moc staří a neměli o naše holky zájem (ach jaká škoda :-D). po 11 hodině jsem byla vyslána pro holky a ty se sice ne  moc šťastně zvedli a šli semnou ke stanům a spát. Noc byla studená a za hlavami nám hučel jez,ale spalo se dobře.

22.7.2009

Po prospané noci rušící jezem, jsme se probudili zase do krásně teplého rána (nečekaněJ). Nasnídali jsme se a rozhodli, že tu dnes budeme poslední den (bohužel), že pojedeme s raftem dolu po řece do Katovic a v Katovicích, že na nás bude čekat Blanička s Emičkou naložíme raft na auto a Jára ho odveze do kempu. Líbilo se nám to tak jsme se dohodli, že to tak uděláme. Po snídani jsme se nabalili do raftu a hurá do Katovic. Cesta byla parná, bylo strašné vedro tak někteří nevydrželi a skákali z raftu do vody. Měli jsme tam dokonce i moře heč J. Po chvilkovém houpáni raftu se Jára rozhodl, že nás překlopí, nám se to moc nelíbilo tak jsme šli rači všichni dobrovolně. Po pracném naskákání do raftu jsme se konečně zase vydali na cestu, cesta byla dlouhá a strašně jsme se pekli. Čekali nás 2 jezy z toho jsme 1 museli bohužel přenášet, jelikož bylo málo vody a ten jez byl špatný. Když jsme k němu dorazili tak jsme málem přejeli babičku která se želváckým krokem hrabala z vody ven jen o vlásek utekla polibku s raftem J. Když jsme se blížili ke Katovicím tak mě už nebavilo se pařit na raftu a nečekaně jsem skočila do vody. Voda byla osvěžující a krásná. Rozhodla jsem se, že je ke břehu kde stala Blanka s Emičkou dotáhnu za pár minut mi přišel na pomoc Emča do vody tak jsme táhli za jedno lano oba J pak už to nebavilo nikoho a vyskákali všichni kromě Jarouška a Johanky,ale to nám nevadilo mi jsme si užívali krásně vody. ale ne na dlouho, protože se na nás hnala bouřka, nebe bylo celé černé (ošklivý pohled). Tak jsme tedy všichni vylezli z rafty vytáhli ho na břeh a hodili na auto, já překecala Jarouška abych mohla jet s nim autem a né autobusem (juj  sem šikulka J). Než jsme dorazili do kempu tak nám volala Martina, že je v kempu děsná bouřka a, že máme rychle přijet. Když jsme s Járou přijeli do kempu tak jsme viděli co dokáže vítr, stany se ohybali, větve padali, ale mi jsme to přežili. (pocit to byl ošklivej se na to koukat). Asi po hodině to přešlo naštěstí a pak přijeli ostatní členi našeho raftu a vyprávěli jak ta cesta byla skvělá, že si to užili, že mávali autum, zpívali písničky prý děsná sranda,ale o tom já nemůžu moc psát protože sem tam nebyla. Po bouřce bylo zas krásně a slunečno, tak jsme se šli vykoupat. Po koupeli jsme se teple oblékli a šli jsme zase do naší oblíbeny hospůdky (to se dalo čekat J). Rony a Jaroušek vypili pár piv a šlo se do hajan, večer zas začalo pršet a foukal docela silný vítr tak jsme byli rádi, že jsme byli v teplém stanu a usínali.

23.7.2009

   Po chladné a větrné noci jsme se probudili do chladného a větrného rána. Když jsme se probudili všichni tak jsme si nalili teply čaj abychom se malinko ohráli a dali jsme si rohlíčky s marmoškou nebo sýrem. Po vydatné snídani jsme si zabalili stany a bagáž a zjistili jsme,že náš maskot pirácká vlajka někam zmizela. Já a Rony jsme za vlajku drželi smutek a rozhodli jsme se nenamazat opalovacím krémem. to se nám velmi vymstilo tedy mě protože jsme si spálila ruce a kolena (moc to pálilo, proto doporučuji mazat když držíte smutek). Cesta byla teplá a klidná plynula rychle když flákota a plavčík v jednom (Martina) pádlovala jako by nepádlovala. Do kempu jsme přijeli asi za 2 hodinky. po cestě jsme sjeli jedny dost pěkné peřeje a moc jsme si je užili, když jsme se blížili ke kempu tak jsme zjistila, že mám na sobě ty samé kalhoty co jsme měla minule když mi vyskočilo koleno, všichni se lekli a rozhodli se, že mě přivážou za nohu ke kouli u auto, což se mě moc nelíbilo ( komu taky jo že ??) Nakonec mi to prošlo dobře nikam mě nepřívázaly a mohla jsem i do města. Ve městě to bylo pěkné moc jsme si to tam užili a když jsme se vrátili tak jsme zjistili, že náš Emča nemá telefon ani nabíječku, hledal všude,ale bez úspěchu, už byl v koncích, když si vzpomněl, že ho v minulém kempu asi nabíjel, tak Jaroušek vzal telefon a zavolal tam a bualá  mobil se našel, náš šikulka ho nechal v kempu J. Za trest musel umet všechno nádobí od oběda a snídaně což se nemělo stát, protože náš žonglista zkoušel originální kousky s Johannčinym hrníčkem a ten mu spadl na zem a rozbil se, což nečekal ani Emča, takže další průšvih (no jo no Emča hold naše šikulka). Když jsme přišli do kempu oznámit tu strašnou zprávu tak se ani moc nezlobili Johannce to bylo sice líto,ale měla náhradní.  Na večer jsme ze rozhodli, že si uděláme buřty a tak se taky stalo, rozdělali jsme si táborák a udělali jsme si buřty,ale než jsme si je stihli dopéct tak začalo pršet a mi se šli schovat do stanů. Po chvilce zas pršet přestalo tak jsme se rozhodli (ne všichni), že si ty buřty dopečeme a tak se stalo venku jsme byli asi do pul 12 a pak jsme se rozhodli jít do hajan. Ráno nás vzbudily nácí vodáci kuli tomu že vyvolávali Neptuna aby se stali správnými vodáky, dělali tam zvláštní kusy( např: polívali se bahnem, klekaly na zem a jedli dost divné buřty). Jako správný vodáci jsme ještě usnuli J. Když už jsme se rozhodli vstát tak jsme si zabalili bagáž naházely do auta a šli na hrad. Hrad byl pěknej a dozvěděli jsme se tam jak si žili lidi před námi (byli to chudáci J) Když jsme přišli z hradu tak jsme zjistili, že Blanka s Jirkou ještě nepřijeli a tak jsme šli na párek v rohlíku na který jsme čekali asi pul hodiny. Když jsme se všichni najedli tak jsme vyrazili na cestu. Po cestě jsme se zastavili na takové venkovní zoo kde byli krásny zvířátka a moc se nám tam líbilo, po porohlídnutí zvířátek jsme vyrazili domu. Cesta byla klidná a plynula rychle, škoda ještě by jsme tam tak týden byly. Rafty jsme si všichni moc,a moc užili a moc se těšíme na další rafty. Vaši zkušení vodáci :-* J

zpět...

 

Co bylo před odjezdem...

 

   Odjezd se blíží je třeba dodat důležité informace. Sraz bude 18.7 nejpozději ve 12.30 u Zvonice, tak aby jsme stihli naložit bagáž a odjet vlakem do Prahy. Trasu a spoje si můžete prohlédnout zde. Předpokládaný návrat bude v sobotu 25.7 mezi 16-18 hodinou.

  

   Tak je rozhodnuto a mohou začít přípravy na letošní týden na Otavě. Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodl opět pro řeku Otavu. Ti co na ní byli mají pěkné vzpomínky, Ti co pojedou poprvé jistě ocení její krásu a pohodu.

   Jako každý rok i letos pojedeme na šestimístných nafukovacích raftech COLORADO. Počítám s maximálně 15-ti raftmeny, proto posílejte přihlášky co nejdříve. Cena pro tento rok je stanovena na 700,- Kč. Zahrnuje dopravu, ubytování v kempech, pojištění, půjčovné raftů, pádel a vest, snídaně a lehké večeře. A také jako každý rok, tričko s potiskem akce. Jídlo během dne je na každém účastníkovi.

   Část, případně celou cenu zájezdu je možno uhradit Zvonicovými dolary, v kurzu 1 Kč=2 dolary. To znamená že v dolarech je cena 1400,- dolarů.

   Seznam potřeb je orientační a vychází z dlouholetých zkušeností vodáků. Sami zvažte co budete potřebovat.

   Přihlášky zasílejte na email nouza.jaroslav@tiscali.cz , do přihlášky uvádějte prosím kontaktní email, nebo sledujte tuto stránku a aktuality na ní. Případné dotazy směřujte Vy i rodiče tamtéž. 

  

Při odjezdu bude na nádraží přistavené auto, do kterého si naložíte bagáž a cestovat na místo budete nalehko. Auto bude batohy převážet po celou dobu vody, to znamená, že v lodích si povezete jen svačinu, ev. peníze a podobně, podle vašeho uvážení. Pro tento účel doporučuji malý baťůžek. Budete-li si sebou brát telefon, či foťák, bude dobré mít vodotěsný obal. Stany ani auto nejsou zlodějuodolné a proto si dobře rozmyslete jaké cennosti si sebou vezete.

   Co se týká vaření, bude k dispozici plynový vařič včetně bomby, nádobí každý své.

   Nějaké vesty můžu půjčit, ale jejich počet je omezený, proto kdo nemá kontaktujte mě.

   Seznam potřeb je orientační a vychází z dlouholetých zkušeností vodáků. Sami zvažte co budete potřebovat.

 

Všichni účastníci musí mít plovací vestu!!!

 

 

Raft č.1

Hanka Koštelová

Lucka Bílá

Míša Bílá

Emil Fišer

Klárka Ježková

Johanka

Jarda

 

Vedoucí

Jarda Nouza

Johanna Simonsen

 

Řidič doprovodného vozidla

Blanka Marková