18.7 19.7
20.7 21.7
22.7
23.7 24.7
Klárka napsala...
25.7
Ještě
před odjezdem jsme stihli navštívit místní hrad a muzeum města
Strakonic. Asi nejvíc nás zaujaly kosterní pozůstatky lidí i mamutů,
nejvíce pobavila expozice dud i s možností přehrát si nějaké písničky.
Také 150 let stará ukázková škola i s panem řídícím se líbila. Závěrečné
foto a cesta domů. Cesta byla docela dobrodružná, viděli jsme několik
bouraček a stihli navštívit i lesopark na Zbraslavi, kde jsme pobíhali
mezi divočáky a jinou lesní havětí, z místní záchranné stanice pro
handicapované zvířátka...
závěrečné foto, šup do auta a čeká nás cesta domů, kam se vlastně nikomu
moc nechce...
24.7
Dlouhatánská etapa do Strakonic nás pořádně zmohla. Někteří jedinci
tentokrát podcenili sluníčko a mazání a přijeli do kempu pěkně
přismažení. Po odpočinku a koupání se vyrazilo do města na prohlídku a
také na přilehlá hřiště. večer se projevila únava a všichni šli brzo
spátt, hned po tom co si opekli poslední letošní buřty.
místní hřiště
poskytlo zábavu z jiného soudku...
sgrafity nás
okouzlili a tak jsme si pořídili památeční foto...
23.7
Jazyky na triku, stálá nutnost chlazení, spousta zábavy... Tak tohle
všechno se nám tady děje. Po krátké ranní poradě jsme se rozhodli v
Střelských Hošticích setrvat ještě jeden den, sjet si etapu do Katovic,
naložit loď na auto a vrátit se. Po vydatné snídani a pořádném koupání
jsme spustili raft na vodu a zjistili, že máme díru v podlaze. Podlážku
jsme dopumpovali a hurá vpřed. Cesta byla naprosto idylická, pro
hrozitánské vedro jsme se chladili házením do vody navzájem. Cestou jsme
zjistili, že našeho kamaráda pštrosa asi snědli a vyměnili za protivně
bečící ovce. Sjeli jsme co se dalo a co se nadalo jsme přenesli.
Posledních 400 m se posádka šílená vedrem rozhodla nechat svého kapitána
osudu a naskákala do vody s tím, že raději doplave... Na obloze se začal
ukazovat temný mrak, který nevěštil nic dobrého. Naložili jsme loď a
posádka s Blankou a Johankou vyrazila na autobus. Temné mraky se zatím
přiblížily. Posádka se bavila máváním na auta a zpíváním oblíbené písně
"Prší, do rakve mi štěrbinou zatéká..." Proletěl nad námi vítr,
spadlo i pár kapek a bylo po všem... Až později jsme se dozvěděli co
hrozného se dělo jinde. Večer jsme strávili schovaní v kiosku a hraním
švindlu a kostek.
koupání v jezu a bublinkové koupele, ikdyž bez vyhřívání nás naprosto
učarovali a nemohli jsme se jich nabažit, zvláště v horkém počasí které
nás provázelo...
i houpačka byla naprosto dokonalá zábava, někteří se zpočátku trochu
báli, ale nakonec jsem je nemohl dostat z vody...
máváme a zpíváme okolojdoucím autům, spousta nám i odpovědělo, houkalo
se, troubilo a mávalo o sto šest...
22.7
Protože se nám ve Střelských Hošticích hodně líbilo, rozhodli
jsme se zůstat ještě jeden de. Ráno jsme si zabalili lodě, děti se spolu
s Johankou a Blankou přesunuly do Horažďovic a Jarda převezl zabalené
lodě tamtéž. Ve dvanáct hodin jsme se nalodili a vydali se podruhé na
velmi dobrodružný úsek. Tentokrát jsme si na jezu zahráli travní válku a
protože bylo veliké horko také se pěkně dlouho koupali. Žádný z jezů nám
tentokrát nepřipravil koupel a vše jsme zvládli na jedničku. V kempu na
nás čekal uvařený oběd, který jsme rychle zhltli a šli se prozměnu
koupat. Po koupeli děti vyrazily do vsi na prohlídku a nákupy. Také jsme
si zahráli nohejbálek a přehazovanou, místní děti vyzvali naše k házení
balónků s vodou. Nechybělo ani tradiční koupání, tentokrát na jezu, pod
který se dalo zalézt... Večer se mastili karty a také kostky. Táboráček
a opékání zakončilo prima den nabitý pohodou a zážitky.
posádka i s kapitánem odplouvá z přístavu, suchozemci se s nimi loučí se
slzami v očích...
nohejbálek a
schovávačka pod jezem...
Rony vše
pozoruje s ledovým klidem...
pohoda po
náročném dni...
travní válka
se zvrhla v módní přehlídku...
zpět...
21.7
Dnešní den se nesl v duchu tropického vedra, super
koupání, dobrodružných zážitků a divoké vody. A taká v hromadách
slizu... Hnedle ráno nám bylo takové vedro, že jsme se museli jít
vykoupat nad jez, zábava byla veliká, hlavně se líbilo sjíždění jezu na
lehátku, ikdyž se ho odvážili jen ti nejstatečnější...Na lodi jsme sjeli
všechny jezy, pro velký úspěch některé i vícekrát. Na druhém jezu
byla krásná písčitá pláž, a tak jsme si dali malý oddech s výstavbou
hradů po vzoru Rabí. Třetí jez byl naprosto úžasný a divoký. Na první
pokus jsme jej sjeli popředu a na druhý pokus pozadu. Jarda trochu
předpovídal že se vykoupeme a tak se i stalo... děti vypadli z raftu a
svezli se na vlně pádla se rozutekla po Otavě a loď chytal Jarda o
kousek níže... úspěch byl veliký, jen všichni litovali, že nemáme
videozáznam... Rony se svezla až k dalším peřejím a tak jsme jí nabrali
cestou... V kempu jsme si vybrali prima místečko, postavili stany snědli
polévku a zkontrolovali sortiment v místní velmi oblíbené kantýně...
Jarda uvařil sliz a roztáhl plachtu a hurá na slizení... postupně se
přidávali děti ze širokého okolí až nás byla asi 40. Dospěláci seděli
okolo a pořizovali úžasné záběry... dokonce se nám dostalo všeobecného
uznání a dožadování se receptů na sliz... Když sliz došel, Hrálo se s
balonky naplněnými vodou a vařila se další dávka slizu, tentokrát
fialového a pro jistoto do plné bedny... Potom následovalo koupání a
mytí slizu ze všech částí těl, nádobí i plachty...
Emička unavená po dlouhém a náročném dni... naše slizová zábava zaujela
velkou část osazenstva v kempu...
slušivá nejen obličejová maska...
kloužeme se o sto šest...
naše hradní stavitelsví je na vysoké úrovni...
zábavička na jezu, slunce pálí a je potřeba se chladit...
divoký sjezd jezu na lehátku zkusili jen ti nejodvážnější...
zpět...
20.7
Ráno nás opět vítalo sluníčko, a hned bylo jasné, že
nás čeká parný a také perný den. Posnídali jsme v rychlosti a
hnedle pospíchali na vodu. Plavčík Emil vzorně dofoukl raft, naložili
jsme bagáž a šup s ním na vodu. Voda krásně tekla tak nám cesta utíkal
hodně rychle. Všechny jezy jsme si sjeli alespoň dvakrát, pěkně se
opalovali a za dvě hodinky dorazili do kempu v Horažďovicích. Naše
loňské místo bylo bohužel obsazené, ale to nevadilo, Blanka našla nové a
skoro stejně pěkné. Po malém jídle jsme si vyrazili do města na obhlídku
místních památek a hlavně obchodů, aby jsme mohli utratit nějakou kačku.
Když jsme se vrátili, dohodli jsme se že plavčík Emil se chová a pracuje
vzorně, a že by si zasloužil povýšit. Proto jsme si zahráli házení o
nového plavčíka a překvapivě se jím stal zástupce kapitána Rony. Také
jsme vyzkoušeli kdejakou stolní hru, a nejvíc zaujalo domino.Večer u
ohně proběhlo další kolo historek a chudák Jarda musel vyprávět svoje
zážitky z práce s dětmi. Raftmeni byli k neutahání a tak se šlo spát až
po půlnoci. Ani nám to nepřišlo, ale při opékání jablek a povídání čas
utíkal nějak rychleji než třeba ve škole.
člověče a labyrinth je naše jednička, ale to ještě nevíme jaká zábava je
domino...
Emička hlídající...
Emička hrající karty...
19.7
Celou noc na nás padal déšť, ale ráno po probuzení nás
vítalo sluníčko. To bylo prima, a tak jsme ještě před snídaní rozložili
mokré věci k aby se nám trochu usušily. Po snídani jsem se trochu
opalovali a když už nám bylo docela vedro, rozhodli jsme se uvařit sliz
a dát si slizovou válku. a jak řekli tak i udělali... . Než ná sliz
vychladl, zahráli jsme si vodněbalónkovou válku a trochu se při ní
ochladili... Sliz byl modrý a kvalitní, a tak jsme ještě vytáhli plachtu
a užili si hodně legrace při klouzání a blbnutí. Když už nám sliz došel,
šli jsme se umýt do řeky. Voda byla ledová, ale nám to vlastně vůbec
nevadilo. Usušili a ohřáli jsme se, pojedli připravenou gulášovku a
vyrazili směr hrad Rabí. Protože jsme se těšili na vodu tak samozřejmě
na raftu. Vod teklo hodně a tak jsme dorazili na misto za pár minut.
Raft jsme připevnili na čekající doprovodné auto a hurá na hrad.
Prohlídka hradu trvala hodinu a půl a dozvěděli jsme se spoustu
zajímavých věcí. Nejvíc nás asi zaujalo povídání o středověkém záchodě a
oto, co lidé v té době používali místo toaleletního papíru... použití
recyklovatelných koťat nás opravdu pobavilo. Hrad nás také překvapil tím
jak je obrovský a co všechno se v něm najde. Po prohlídce hradu a
jeho doprovodných atrakcí jsme ještě navštívili expozici devíti řemesel,
a protože začalo pršet, uchylili jsme se do místní krčmy a dali si
nějaké jídlo. Když pršet přestalo, vyrazili jsme na zpáteční cestu.
Dnešní den jsme ukončili povídáním o fyzice, škole, hvězdách a vůbec o
všem co nás zajímalo. Do spacáků nás opět vyhnal déšť, ale vlastně
to nevadilo, protože už se nám zavíraly oči. Celí nedočkaví jsme ulehli
v očekávání zítřejšího raftování..
válečné barvy přispěly k dobrému naladění...
zeleného slizu není nikdy dost...
klouzačka, klouzačka, klouzačka...
vodácký zákoník dle Jardy...
Emička ve stanovém azylu...
ochucený sliz je velká pochoutka...
balónek plný vody umí pěkně potrápit...
Emil přímo zasažený tříštivou vodní pumou...
ve hradním sklepení...
vyhlídka z Donjonu hradu Rabí...
posezení na hradní studni hluboké 71 m, údajně stála o jeden zlatý více
než celý hrad...
zpět...
18.7
V den odjezdu nám vůbec nepřálo počasí. Celou cestu nám
pršelo, ale naštěstí se nad námi svatý Petr smiloval a pří příjezdu do
Čepice nepršelo, dokonce na nás občas i juklo sluníčko. První starosti v
kempu se týkaly postavení stanů, a také kontroly množství vody v řece.
Stany se nám podařilo zdárně postavit, a u řeky jsme zjistili, že teče
více vody, a že se nemusíme obávat drhnutí lodí jako v minulém roce. Po
ubytováí jsme se také začali takém zajímat o nějaké dřevu na oheň.
Všechno bylo hodně mokré, ale nakonec se nám podařilo nějaké nasbírat a
kupodivu i rozdělat oheň. K pozdní večeří jsme si opekli buřtíky, a když
nám před půlnocí začalo opět pršet, šli jsme spát.
opékáme co se dá... jen Emička unikla...
zpět...
Co napsaly Klárka a ostatní o
vodě...
18.7. jsme se všichni sešli u našeho klubu Zvonice, naházeli saky paky
do auta, rozloučili jsme se s rodiči a jeli na nádraží v Českém Brodě.
Na nádraží byla sranda, rozdali jsme si role na raft a čekali na vlak.
Když přijel vlak, tak jsme se hromadně a hlučně nastoupili do jednoho
vagónu a čekali až dojedeme do Prahy na Masaryčku. Na Masaryčce jsme
čekali až Jára koupí lupeny na metro. Natož Emča spatřil nečekané:
osušku Manchaster United a musel si jí koupit. Po koupi osušky jsme šli
na metro a jeli na stanici Anděl. Tam jsme vylezli a dostali rozchod, na
to že ukrutně pršelo jsme se všichni rozutekli po Praze. Než jsme se
sešli, tak autobus už byl na místě. Po konečně vystálé frontě jsme
nastoupili do autobusu a jeli směr kemp Čepice. Po celou cestu jsme
(prý) byli v klidu a ke konci cesty jsme se rozdováděli. Když jsme
dorazili do Čepice tak jsme šli hrdě a natěšeni do kempu. V kempu jsme
smutně postavili stany, protože jsme zjistili, že naše minulé místo je
již obsazené. Jen co jsme postavili stany, tak na uvítanou začalo pršet
a pršelo v kuse asi dvě hodiny. Po dvou hodinách jsme vylezli ze stanu,
udělali jsme si táborák a povídali jsme si. Jen co jsme se rozhodli jít
spát, začalo opět pršet a pršelo až do rána. Ráno jsme se rozhodli, že v
Čepici zůstaneme ještě jeden den a půjdeme se podivat na místní
zříceninu hradu Rabí.
|